Křížem krajem: Za Ježíškem do Hejnic

Těžko je přesně určit, kdy se za hejnickou zázračnou madonou vydali první poutníci, podle legend to bylo již ve 12. století. Nejstarší dochovaný údaj o používání Poutní cesty z Liberce do Hejnic je z roku 1562, přičemž je ovšem více než jisté, že poutníci se k zázračné sošce Mater formosy či Líbezné matky vydávali již mnohem dříve.

Do Hejnic můžeme v krásném dni doputovat pěšky od železniční stanice v Oldřichově v Hájích, cesta příjemnou, leč opuštěnou krajinou plnou křížků a božích muk nám zabere zhruba dvě hodiny. Po příchodu do Hejnic zavítáme do baziliky před malovaný Kramolínův oltář, na němž je ve skleněné skříňce soška Panny Marie s Ježíškem.

Pověst praví, že kdysi žil nedaleko místa, kde dnes stojí poutní kostel, chudý sítař, který se se svojí rodinou nuzně protloukal životem. K chudobě se přidalo ještě neštěstí – děti a žena byly stále nemocné. Jednou muž unavený do blízkého háje a zmožen prací se položil do trávy pod starou lípu. Usnul a ve snu ho obklopily obrazy Utěšitele: „Můžeš uzdravit svoji ženu a děti. Jenom tím, že půjdeš do Žitavy a tam koupíš obrázek naší milé Panny. Ten obrázek sem přines zpátky a pověs jej do duté lípy.“

Za zázračnou hejnickou madonou putovali poutníci už od 12. století|foto: Marek Řeháček

Hned příští pátek se chudák vydal do Žitavě a cestou našel na cestě jeden fenik. Ve městě se pak našel řezbáře a v jeho dílně poté promlouval s mistrem o budoucí podobě malé sošky. „Ano,“ řekl řezbář, „rád bych ti takovou sochu udělal, ale bude dost drahá.“ Na to sítař smutně odpověděl, že šest feniků má z výtěžku za prodej svého zboží a ten sedmý našel díky šťastné náhodě na cestě. Více však nemá. „Ale za sedm feniků není možné takovou sochu pořídit,“ řekl tvrdě mistr. Do hovoru se však vmísila řezbářova žena, kterou napadlo, že v dílně ještě mají starou sochu, jež tam stojí již jedenáct let, ale nikdo ji nikdy nechtěl koupit. Ta by snad sítaři za jeho sedm feniků mohla stačit. Chudák návrh s nadšením přijal a starou sošku, kterou dosud nikdo nechtěl, si vzal. Zabalil ji do plátna a strčil do koženého vaku. Nato zaplatil jejímu tvůrci a majiteli všechno, co měl. Těch sedm feniků položil na dřevěný stůl; řezbář se podíval na peníze, potom na sítaře, promnul si vousy a prsty posunul šest mincí zpět k chudákovi. Jen jedinou minci si s lehkým úsměvem vzal. Ten nalezený fenik!

Nedlouho poté stála soška v lípě a sítař k ní přivezl na vozíku svoji nemocnou ženu a děti, aby se pomodlily. Skutečně se brzy nato stal zázrak – během několika dnů byli všichni zdraví. A po nich další a další. Tak silné jsou zázraky spojené s hejnickou Pannou Marií.