Je optimista i po těžkém zranění. Mladý skokan sní o olympiádě

Na srpnovou přípravu František Lejsek asi do konce života nezapomene. Tréninkový skok na libereckém můstku pod Ještědem zpočátku vypadal, jako desítky a možná stovky před tím. Do chvíle, než se poroučel k zemi. Byl to okamžik, kdy se během jediné sekundy vše změnilo.

Už v letu přemýšlel, jak zmírnit následky pádu

„V letu mi upadla lyže, asi mi vypadl kolíček a odletěla mi lyže. Řekl bych, že tomu pomohl i vítr,“ líčil osudný moment patnáctiletý závodník. Prý už za letu přemýšlel o tom, jak zmírnit následky pádu, po kterém skončil na traumatologickém oddělení Krajské nemocnice v Liberci. S těžkým zraněním. „Zlomená pažní kost a rozdrcený celý loket i s tou kostí. Viděl jsem, že kost je venku, že z toho teče krev a nemůžu hýbat s rukou. Hned po příjezdu do nemocnice jsem šel na operaci, sešroubovalo se to, zdrátovalo a chodil jsem na rehabilitace.“

Šrouby v ruce. Pryč se strachem ze skoků

S pády musí skokani počítat. Tenhle byl pro Františka nejtěžším v životě. Aktuálně má před sebou další zákrok, kterému se nevyhne. V říjnu ho čeká znovu operace. „Vyndají mi dva šrouby, začnou zkoušet ruku natahovat. Ruka se prý rovná až po roce,“ popisuje František.

Zatím netuší, jak to po návratu na můstky bude vypadat. Neví ani, jestli se zbaví strachu, v jeho sportovních plánech se ovšem nic nemění. „Asi budu mít strach na můstku, to je jasný, ale určitě chci jít skákat dál,“ říká odhodlaně skokan a pokračuje: „Teď bude návrat, abych se do toho dostal, aby mě to neodradilo, až přijdu na můstek. Je jasný, že až se do toho dostanu, chtěl bych vyhrát nebo se alespoň dostat na olympiádu.“

Mladý a statečný skokan moc dobře ví, že ho čeká těžká práce. A že se může zdát jeho přání nereálné? „Všechno se dá dokázat. Všechno musím udělat, musím do toho dát všechno,“ tuší patnáctiletý skokan na lyžích František Lejsek.