Co tady neporoste, to v kyticích nebude, říká jablonecká květinářka. Váže jen z místního kvítí

6. červen 2020

Dokonalé růže z Afriky nebo tulipány z Holandska. Tak vypadá nabídka většiny dnešních květinářství. Kytice ale může vypadat i jako z louky od babičky, plná chrp, kopretin, nebo orlíčků.

Právě takové váže sedmatřicetiletá Jana Krupová z Jablonce nad Nisou. Ta má dvě malé dcery a jeden velký sen. Rozhodla se být květinářkou, ale ne ledajakou. Kytice vytváří jen z květin, které vyrostou bez pomoci chemických postřiků a z místních zdrojů.

„Mně jako člověku, který ekologií žil od malička, přijde logické, že co je blízko, tak se nemusí dovážet. Je to čerstvé, máte to voňavé. Co tady má růst, tak tady růst bude. Co tady neporoste, tak v kyticích nebude. Takové kytky budou prostě jizerské,“ vysvětlila jablonecká zahradnice.

Zatím jsou její vazby doplněné rostlinami, které jí dodávají další květináři, například z Jesenného nebo z Jindřichovic pod Smrkem. Teď už ale připravuje vlastní květinové záhony na kaskádovité zahradě poblíž jablonecké přehrady. Během karantény tam vysázela například len, jiřiny nebo krásenky.

Jana Krupová s dcerou na své jablonecké zahradě

„Znovu se k tomu zase vracím. Když jsem studovala geobotaniku, tak jsem koukala, jak to kvete na stráních. Květiny se mi vždy líbily, ale nikdy mě nenapadlo, že bych je nemusela zkoumat jako vědec, ale bych je mohla vázat jako květinářka,“ přiblížila Jana Krupová. Do svých kytic dává i luční kvítí, protože podle ní se do kytice hodí každá květina.

autoři: Lucie Fürstová , reČRoL
Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová