Chovat koně je snem mnoha lidí. Málokdo si ale představí, kolik to obnáší práce
Krmení, čištění stájí i zvířat, sušení sena a spoustu další práce obnáší chov koní. O vlastní i ustájené koně pečují v Lestkově na Semilsku manželé Hana a Hynek Polákovi. Zjistit kolik starostí a radostí koně obnášejí vyrazil zjistit redaktor Jaroslav Hoření.
„Nejdřív jdeme ráno nakrmit, potom je teď v létě vypustíme ven, a pak jdeme na snídani. A po snídani jdeme pracovat,“ popsala začátek každého dne Hana Poláková s tím, že ráno pro ně ovykle začíná mezi šestou a půl sedmou.
„To dopoledne je na tuhle práci, protože odpoledne už se věnujeme jiným věcem - tréninkům a práci s lidmi a koňmi. A večer zase krmit, zavírat koně a tak,“ doplnila chovatelka. Její manžel kombinuje péči o koně ještě s prací hospodského.
„Mám ještě jednu práci, kam si chodím odpočinout. A mám takový relax, že si odpočinu od té hospody, zase když přijdu sem do té druhé práce. Vyjedu si na koni do lesa a zase můžu do hospody,“ vtipkoval Hynek Polák a dodal, že vlastně dělá „od nevidim do nevidim“. Seno pro koně totiž získává z 22 hektarů pozemků, ale samo se neudělá.
Těžká práce ale přináší manželům Polákovým spoustu radosti a také chovatelské úspěchy. Jejich hříbě slovenského teplokrevníka nedávno na soutěži v Ptýrově vyhrálo hlavní cenu. Život s koňmi si na farmě v Lestkově můžou v létě vyzkoušet i děti na příměstském táboře. Kromě ježdění se tam naučí i o koně naučit.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
