Bojoval o Sokolovo, Kyjev i kótu 534 a zemřel po cestě z Mimoně. Vzpomínka na Antonína Sochora

Čtěte také

Poslední den války ještě na Českolipsku padaly bomby. Vzpomínal na to tehdy osmiletý Rudolf Hais z Nového Boru

Rodina Antonína Sochora se domnívala, že šlo o zinscenovanou nehodu, s ohledem na to, jak s některými válečnými hrdiny komunistický režim zacházel. Že to zřejmě byla opravdu jen tragická nehoda, potvrdilo pozdější vyšetřování a rekonstrukce činu v roce 2009. O Antonínu Sochorovi redaktorce Ivaně Bernáthové vyprávěl historik Jan Hnělička.

„V roce 1939 uprchl z okupovaného Československa do Polska, kde se přihlásil Československému odboji. No a už tam si jeho nadřízení v čele s Ludvíkem Svobodou všimli, že je velmi inteligentní, energický, že má přirozenou autoritu,“ popisuje Jan Hnělička.

Když se po roce 1942 začala formovat Československá armáda v Sovětském svazu, tak byl právě Antonín Sochor vybrán jako velitel výcvikové čety v Buzuluku. Poprvé bojoval v březnu 1943 v těžké bitvě o Sokolovo, velel četě samopalníků.

„Společně s první rotou Otakara Jaroše bránili přímo Sokolovo, aby německé jednotky nemohly přejít přes zamrzlou řeku Mža. Otakar Jaroš zahynul, Antonín Sochor naštěstí přežil, nicméně i on se nevyvaroval zranění. Německý samopalník ho krátkou dávkou střelil do levé paže, takže to si vyžádalo léčení,“ pokračuje historik.

V listopadu 1943 Antonín Sochor bojoval v první československé brigádě spolu s veliteli Josefem Buršíkem a Richardem Tesaříkem o Kyjev.

„Jim se podařilo nejprve dobýt rozsáhlý tovární areál Bolševik, následně postupovali ke kyjevskému nádraží, až nakonec dospěli na břehy Dněpru. Za tyto své činy při osvobozování Kyjeva všichni tři dostali ten nejvyšší titul, který byl možný, tedy hrdina Sovětského svazu s právem nosit zlatou hvězdu,“ uvádí Jan Hnělička

V září 1944 Antonín Sochor zasáhl do těžké Karpatsko-Dukelské operace. Dobýval se svým praporem kótu 534. Byl těžce zraněn a válka pro něj skončila.

Po válce se zapojil do příprav na obranu nově vzniklého státu Izrael. „Československo tehdy Izraeli pomohlo nejen válečnou technikou, ale také výcvikem speciálních jednotek. V Československu se školili například parašutisté a letci, v Liberci pak pozemní letecký personál,“ potvrzuje historik Hnělička a připomíná, že život Antonína Sochora skončil tragicky.

„Když 15. srpna 1950 se vracel z inspekce ve vojenském prostoru v Mimoni, na křižovatce cest Hamry, Svébořice, Olšina došlo ke střetu jeho osobního vozu Škoda Tudor 1102 s nákladním automobilem Morris. Měly do sebe narazit ve velké rychlosti. Nehoda si vyžádala dvě těžká zranění, z toho jedno smrtelné. Byl to Antonín Sochor.“