Začal jsem od píky, zkušenosti jsem sbíral i v zahraničí, říká Marian Novotný. Teď řídí v Krkonoších dva hotely

„Žiju na horách celý život, začal jsem od píky a dopracoval se až do ředitelského křesla. Špindlerův Mlýn nebo Krkonoše jsem opouštěl jenom na krátké časové úseky, řekněme rok, dva. Vždycky jsem šel třeba do zahraničí na zkušenou nebo jinam, abych nabral zkušenosti. Abyste byl úspěšný, potřebujete i zkušenost z jiných lokalit a z jiných hotelů,“ přiblížil vývoj své kariéry Marian Novotný.

„Byl jsem v Pálffy Paláci v Praze, byl jsem v Hiltonu v Berlíně, pracoval jsem v KK ve Vídni. Moje babička byla Němka, mluvil jsem obstojně německy. Dopad na člověka v zahraničí je tvrdý, silný. V podstatě jste cizinec, musíte prokázat svoje kvality, musíte poslouchat, musíte pracovat, ale naberete neskutečné zkušenosti,“ nastínil Novotný.

„Pražská gastronomie, pražská hospitalita, to byl obrovský skok. A ještě větší skok byl pak mezinárodní řetězec typu Hilton, který měl zase úplně jiná pravidla, jiné dopady. Ale musím říct, že se mi to hrozně líbilo,“ dodal ještě ke sbírání zkušeností.

„V té době jsem začínal na pozici barmana, číšníka, vypracoval jsem se ze základních pozic. Když vezmu tu zahraniční stáž, to bylo o tom, že vyfasujete úsek, ukážou vám ubytování, přicházíte do cizího prostředí a přichází takzvaná tvrdá realita. Jinými slovy, striktní a jasná pravidla, které sice jsou podobná Čechám, ale na druhou stranu máte v tom hotelovém mezinárodním řetězci jasně nastaveno, co smíte, nesmíte, co se děje, jaké jsou standardy a pojďme si říct úplně upřímně, v dobách ranných 90. let takové standardy v Čechách nebyly,“ doplnil vyprávění ze svých začátků Marian Novotný.

Jak své zkušenosti využil při vedení krkonošských hotelů? Jak je těžké řídit dva hotely zároveň? Je v oboru dostatek lidí? Liší se nějak jednotlivé sezóny? V čem spočívá moderní pohostinství? A umí se vcítit do role hosta? Poslechněte si záznam rozhovoru.