Smrkové lesy na Českolipsku ničí kůrovec. Napadené stromy se těží nejvíce v Lužických horách

Letošní rok je srážkově nadprůměrný, šíření škodlivého lýkožrouta to ale rozhodně nezastavilo. V monokulturních smrkových porostech na severu Čech se lesníci aktuálně snaží vytěžit co nejvíc napadených stromů. A mluví o tom, že letošní těžba může být rekordní. 

„Tomuhle stromu je zhruba osmdesát let, hmotnost je zhruba kubík, kubík třicet. Vidíte, že během chviličky je ten strom zpracovaný, což je výhoda té harvestorové technologie,“ popsal našemu reportérovi těžbu lesní správce českolipské oblasti Lesů ČR Miroslav Švihlík.

„Očekáváme, že v letošním roce vytěžíme ještě zhruba necelých sto tisíc kubíků. V příštím roce je ten předpoklad několikanásobně vyšší. Meziročně je to zhruba pětkrát až šestkrát tolik. Dřív se standardně těžilo nějakých padesát tisíc kubíků, teď pojedeme v řádech statisíců kubíků. To největší gró se týká Lužických hor, kde je obrovské smrkové zastoupení,“ přiblížil objemy těžby kůrovcového dřeva Miroslav Švihlík.

A čím budou Lužické hory zalesňovat? „Určitě budeme zvyšovat podíl zalesnění bukem, v nižších polohách pak samozřejmě duby, budeme využívat břízy i jiné listnáče, které dříve nebyly. Nemůžu ale říct, že bychom úplně vyškrtli smrk,“ doplnil Švihlík.

Zcela odlišně přistupují ke kůrovci v jen několik kilometrů vzdáleném Národním parku České Švýcarsko. Tam před rokem oznámili, že s lýkožroutem přestávají bojovat.

„To tempo šíření kůrovce bylo takové, že opatření proti jeho šíření byla fakticky zcela neúčinná. Pokud se na naší straně vyskytne kůrovcové ohnisko a na té protější straně, v tom hospodářském lese, kůrovec ještě není, tak to ohnisko vytěžíme a zlikvidujeme. Pokud už ovšem na té straně hospodářského lesa ten kůrovec byl dříve než u nás, tak logicky nezasahujeme, protože by ten zásah byl zbytečný,“ popsal mluvčí národního parku Tomáš Salov.

„Smrkové porosty jsou vlastně produktem jiné lesnické katastrofy, která tu proběhla před sto lety, kdy zdejší jehličnaté stromy padly za oběť kalamitnímu šíření jiného škůdce, a tím byla bekyně mniška. A lidé zase založili smrkové monokultury, takže se dostáváme do velice podobné situace, ale s jiným druhem dřevokazného hmyzu,“ dodal Tomáš Salov.