Sázení rudých máků, nasvícená radnice, pietní akce. Lidé si připomněli válečné veterány
11. listopad je Dnem válečných veteránů. Padlé vojáky i válečné veterány si lidé připomínají po celém Česku. Pietní akce pořádala i města v Libereckém kraji.
Před 107 lety skončila první světová válka. Přes 20 let si v Česku po vzoru západních zemí tento významný den připomínáme jako Den válečných veteránů.
Na libereckém Univerzitním náměstí dopoledne vysázeli makové pole. Jde o připomínku květů vlčího máku, které za války zaplavily bojiště ve Flandrech. Symbolem se vlčí máky staly na základě básně vojenského lékaře Johna McCrae, který sytě rudé květy viděl vyrůstat z hrobů a zákopů. Symbolická políčka vznikla v Liberci dvě, organizace Post Bellum jedno vysadila také v parku Paměti národa.
Od 11 hodin začal na Štefánikově náměstí v Liberci slavnostní nástup 31. pluku radiační, chemické a biologické ochrany generálmajora Oskara Starkoče. I liberečtí chemici se účastnili sázení makového pole v parku Paměti národa.
Se setměním se liberecká radnice ponoří do rudé záře. Nasvícení budovy opět připomene zbarvení flanderských polí na konci války.
Makové políčko je také na Dolním náměstí v Rokytnici nad Jizerou. Jak uvedla ředitelka projektu Paměť národa Severní Čechy Michaela Pavlátová, všechna pokvetou do 18. listopadu.
Přesně v 11 hodin a 11 minut, tedy v čase, kdy bylo před 107 lety podepsáno příměří, začala pietní akce v České Lípě u nedávno opraveného památníku na náměstí Osvobození.
Lidé se sešli také na Lesním hřbitově v Novém Boru. Od tamního památníku obětí 1. světové války se zástupci města a další účastníci přesunuli do Janova a Arnultovic, kde položili květiny u památníku obětí 2. světové války a u pomníku padlých.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
