Odjížděli jsme s velkými ambicemi, vzpomíná na přelomový závod legendární běžkař Stanislav Henych

Čtěte také

Výstava v Jilemnici přiblíží zajímavě historii české literatury i osobnost autora Petrolejových lamp

Hned čtyři medaile vybojovali před padesáti lety českoslovenští lyžaři na mistrovství světa ve švédském Falunu. Bronz brala ženská štafeta a také skokan na lyžích Rudolf Hönhl. Stříbro Blanka Paulů na pětikilometrové trati a také lomnický Stanislav Henych na padesát kilometrů.

„Odjížděli jsme tam s velkými ambicemi, protože už jsme před mistrovstvím světa uspěli na světových pohárech. Já jsem dokonce ve Val Gardeně jeden světový pohár vyhrál. Tenkrát to nebyl světový pohár, byly to mezinárodní závody,“ říká Stanislav Henych.

Švédský světový šampionát byl tehdy zlomový pro běžecké lyžování. Ať už s ohledem na výsledek tehdejší československé reprezentace, tak především kvůli změně lyží a přechodu z dřevěných na umělohmotné.

„Falun byl poslední závod, kde byly oboje lyže. Pak přišel Fischer a Kneissl, dvě značky, které přivezly úplně umělohmotné lyže. Všichni měli umělou skluznicí, ale stavbu lyže ještě dřevěnou, to byl takový stěžejní moment. Dva roky na to olympiáda v Innsbrucku už byla komplet na umělých lyžích,“ potvrzuje pamětník.

Přechod k umělohmotným lyžím samozřejmě znamenal i změnu v jejich přípravě a mazání. Všichni si museli zvykat na novinku.

„Dokud byly dřevěné skluznice, tak se musela mazat špička i pata, kdežto u umělohmotných se začala mazat špička, pata jenom parafínem, nebo s nějakým skluzným voskem, a na stoupání se mazalo jenom pod patu. Tenkrát ještě nebylo bruslení a klasika. Tenkrát se jezdilo jen klasicky,“ vysvětlil na setkání lyžařských legend Stanislav Henych.

Poslechněte si rozhovor.