O herectví, hudbě i výtvarné tvorbě. Naším hostem byl frýdlantský rodák Jan Budař

Film o Kafkovi

V roce 2025 tohoto herce, který má na svém kontě tři České lvy za herectví a jednoho za scénář, můžeme vidět v novém snímku Franz o spisovateli Kafkovi od režisérky Agnieszky Holland.

„Já tam hraju oficíra, který obsluhuje takový stroj. A nechci prozrazovat víc, protože ten film bude, věřím tomu, velice poutavý, zajímavý, až surrealistický, tak jako Franz Kafka byl svojí tvorbou. Moc mě ta role bavila, hlavně setkání s Agniezskou Holland. A ten oficír mluvil německy, tu roli jsem se naučil německy, z čehož jsem měl velkou radost, protože mě baví se učit cizí jazyky,“ přiblížil připravovaný snímek renomované režisérky Jan Budař.

Pohádkové cameo

Kromě Franze uvidíme Jana Budaře také v nové verzi Zlatovlásky.  „Tam mám takzvané cameo, to je taková minirolička. S Tomášem Matonohou jsme tam v rolích dvou rybářů, které princ Jiřík potká na svém putování za Zlatovláskou. Tu pohádku asi každý trochu zná,“ nastínil umělec.

„Já mám pohádky moc rád, je to pro mě svět fantazie, který je velmi svobodný. A to se mi na něm líbí. Je tam lidskost, svoboda, imaginace a srdce. V každé pohádce musí být cítit srdečnost a láska,“ doplnil Jan Budař, který má jako scénárista i režisér na kontě i pohádku Mamánek, kde i hrál hlavní roli.

Divadlo nebo film?

„Mně je bližší hrát před kamerou, protože se mi na tom líbí, že je to mnohem bližší životu, realističnosti života. A také se mi na tom líbí, že se to pak nemusí opakovat. Mě moc nebavilo do toho divadla chodit, ty role opakovat a hrát každý večer po dobu několika let. Mě to nervovalo. Já jsem si většinou nevytvořil k té inscenaci tak blízký vztah, abych se těšil, že jdu hrát do divadla,“  vysvětlil Jan Budař své herecké preference.

Hudební tvorba

Kromě herectví, scénáristiky a režie je Jan Budař také hudebníkem. Skládá například hudbu k filmům (Nuda v Brně, Hrubeš a Mareš jsou kamarádi do deště, Princ Mamánek), ale hraje i na koncertech. Svou původní kapelu Eliščin Band rozpustil a momentálně vystupuje sólově, jen s křídlem. A jaký styl hraje?

„Nejlepší je si to poslechnout, všude na platformách je to k nalezení, a udělat si ten názor sám. Je to autorská tvorba, píšu texty i hudbu a mám rád pestrost. Takže ta má hudba je, doufám, ne úplně předvídatelná, protože takovou hudbu sám poslouchám a doufám, že i takovou skládám. Je těžko zařaditelná a za to jsem rád,“ představil svou hudební tvorbu Jan Budař.

Výtvarník nadšenec

Podle svých slov se Jan Budař stal výtvarníkem omylem. Kreslil prý naposledy v pubertě a pak se k tomu vrátil až poté, co se rozhodl vydat svou knihu Princ Mamánek. Vydavatel mu tehdy nabídl, aby jí jako autor také ilustroval.

„Já jsem to zvažoval, protože jsem nikdy knihu neilustroval. Nakonec jsem řekl, že ano. A to mě přimělo k tomu, abych nakreslil větší část obrázků po dvaceti letech nekreslení ničeho. Takže jsem se na youtube dovzdělával o technice malby, kresby a tak dál. A dovzdělávám se doteď. Rozhodně se nepovažuji za profesiálního malíře, spíš jsem nadšenec. Moc mě to baví,“ prozradil Jan Budař.

Po Princi Mamánkovi už ilustroval další tři svoje knihy – Příběh lásky, Snílek a Leopolda Bumbáce největší tajemství. Má také mnoho vlastní volné tvorby.

Jakou hudbu rád poslouchá, jaké knihy ho ovlivnily, jaký má vztah k Českému rozhlasu, jak jako autor snáší kritiku svých děl? Poslechněte si celý rozhovor s Janem Budařem.