Není nutné ovci zabít. Jana Voháňková vyrábí tradiční ruční technikou vegetariánskou kožešinu

Jedním z nejpříjemnějších materiálů, který má praktické i dekorativní užití je ovčí kožešina. Stejné vlastnosti má i plstěná kožešina, kterou v Arnolticích u Frýdlantu tradiční ruční technikou vyrábí Jana Voháňková.

„Jsem na to docela pyšná, protože zvířátka mám ráda, zvlášť moje ovečky, mají svoje jména. Jedná se o tzv. vegetariánské kožešiny. Jde o to, že žádná ovce není kvůli kožešině zabita a stažená z kůže. Využívám jen vlnu ostříhanou z ovcí a z toho vytvořím něco, co vypadá na pohled úplně přesně jako kůže klasická, ale je to zpracovaná vlna. Takže z té ovečky můžu kožíšek udělat každý rok. A navíc, na rozdíl od kůže, se tyhle výrobky můžou prát,“ říká paní Voháňková.

Tento způsob zpracování vlny je šetrný, zajímavý, a také dost pracný. V Arnolticích se používají různé způsoby: „První je styl Guba, má původ na Balkáně, velkou tradici má na Slovensku, tam jsem se to byla učit. Vymysleli to v horách bačové a lidé od ovcí. Je to zatkávaný dlouhý vlas vlny do tkané osnovy, do útku, je to vlastně tkaný výrobek, který na pohled vypadá jako kožešina,“ popisuje Jana Voháňková.

Další kožešina vypadá z rubové strany jako plsť, je totiž podplstěná další vlnou: „Hrubá vlna dělá ten vlas a jemnější to podplstí a tím se ten vlas zafixuje. A když se mi to podaří, když je dobře ostříhaná vlna z ovečky, tak to drží i ve tvaru kůže. Takže ani nepoznáte, že to není kůže.“ A dá se vyprat, podle Jany Voháňkové ale jen jemně, ručně, z pračky by vypadla jen velká plstěná koule.

Poslechněte si záznam rozhovoru.