Nakládané červené zelí z Vysocka
Za dob našich babiček nesmělo v žádné chalupě chybět kysané zelí. Nakrouhané naložené listy bílého a červeného zelí dodávaly v zimních měsících sílu při těžké práci a chránily před obávanými nemocemi.
Zelí bylo považováno pro své léčivé účinky za lékárnu na zahradě. V lidovém prostředí bylo základní potravinou, která se v různých úpravách používala téměř denně.
Zelí se vařilo, dusilo, zapékalo, připravovaly se z něho polévky, karbanátky, zapékalo se s masem. V Pojizeří se velmi často objevovalo i na svátečním stole jako příloha k pečeným masům a drůbeži.
Ingredience:
1 hlávka zelí
5 lžic soli
1 cibule nakrájená na kolečka
2 lžíce cukru
trocha kmínu
1 jablko
Postup:
Zelí nakrouháme a všechny suroviny důkladně promícháme, dřevěnou palicí napěchujeme do sudu nebo do „zeláku“. Přebytečnou šťávu odléváme.
V nádobě necháváme prostor, aby se šťáva během kvašení nevylévala. Povrch zelí přikryjeme vyvařeným kouskem plátna, na něj položíme vydrhnuté a ve vařící vodě vypařené prkénko zatížíme dobře umytým kamenem.
Necháme 1–2 dny v teple a teprve potom ji přemístíme do chladné místnosti k dalšímu kysání. Zelí musí mít po celou dobu přípravy i přechovávání povrch zalitý šťávou, jinak plesniví a hnije. Pokud zelí během kysání vylučuje příliš málo šťávy, nahradíme ji převařenou slanou vodou (na 1 litr vody 20 g soli).
Objeví-li se na povrchu plíseň, musíme ji hned odstranit. Prkénko pokaždé vydrhneme a spaříme, plátno vyvaříme.
Nejnovější recepty
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
