Místo zvonů a zvonků v kostelích zabírají o Velikonocích řehtačky a klapačky

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Řehtačky do ruky

Dřevěné nástroje ale nejsou jen hračkami, jak to zná většina z nás. Poslouží i v kostelích, jejichž návštěva bývala s Velikonoci spjata.

Na historii tohoto zvyku se redaktor Jaroslav Hoření vydal poptat do Krkonošského muzea v Jilemnici za historikem a emeritním ředitelem muzea Janem Luštincem.

Krkonošské muzeum Jilemnice

Na Zelený čtvrtek se večer při bohoslužbě naposledy zazvoní a potom zvony takzvaně uletí do Říma. A zvony pak nezvoní až do Vzkříšení, ani varhany se v té době v kostelích nepoužívají. Ale poledne, nebo začátek bohoslužby bylo potřeba nějak dát najevo, tak se ujaly řehtačky. Některé byly i o velikosti dospělého člověka. Jedna taková je v kostele v Bozkově u Semil. Řehtačky se ujaly i jako hračka pro děti.

Čtěte také

„My tady Krkonošském muzeu v Jilemnici máme asi 60 cm velkou řehtačku, která byla dříve, kdy nebylo v okolí tolik hluku, dobře slyšet…,“ říká Jan Luštinec, historik a emeritní ředitel muzea. Poslechněte si její zvuk v reportáži. Místo oltářních zvonků pak sloužily klapačky. Ministranti se na ně museli naučit klapat rytmicky, aby to hezky znělo.

I to si můžete v reportáži poslechnout.

A jak ještě Jan Luštinec dodává, lidé z opuštěných samot to sice mívali do kostela daleko, ale chodívali ve skupinách, a tak si mezi sebou povídali, nebo prostě po cestě jen rozjímali.

Spustit audio

Související