Miroslav Holubec

„Někdy ten, kdo spěchá, se domů nevrací“, zpívá se v písni My čekali jaro. Ale zatímco tam se jednalo o nehodu uprostřed zimní bouře, v Krimipříběhu vládlo letní počasí.

Policisté musí být pesimisty..., jednoduše proto, aby předcházeli tomu nejhoršímu. Hned dva příklady z Českolipska má Miroslav Holubec v Krimipříběhu.

Porušení zákazu řízení je častým přestupkem. A jsou řidiči, nebo vlastně neřidiči, u kterých je to takřka na denním pořádku. Jednoho takového představí Miroslav Holubec.

Asi málokdo si z autoškoly pamatuje všechny otázky a všechny vzorové křižovatky. O to záludnější pak může být nečekaná situace i mimo dopravní špičku.

Podpora drobných zemědělců u nás ještě má určité rezervy. Ale například na Liberecku některým pomáhají se sklizní třeba i policisté.

Případů s falešnými bankéři přibývá, a tak přibývá i Krimipříběhů, které se jim věnují. A budou, nejméně do doby, než se všichni poučí a telefonním podvodníkům už nenaletí.

Pro městské strážníky je služba bojištěm, když jedou na místo činu, nemůžou vědět, co tam čeká. Tak překvapení, jako při záchraně ženy v bezvědomí, asi už dlouho nebyli.

Za dobu vysílání Krimipříběhů vzniklo několik „soutěží" na kriminální témata. Tentokrát tu nejspíš máme vítěze v soutěži o nejvyšší trest za nejnižší hodnotu odcizené věci.

V Krimipříběhu se vrátíme k jednomu staršímu případu, který jste možná zaznamenali ve zpravodajství. Ale zatímco tehdy šlo o týrání zvířat, tentokrát je to o něco horší.

Policejní případ o falešném vojákovi a důvěřivé ženě už možná znáte ze zpravodajství. Miroslavu Holubcovi se zdál natolik neuvěřitelný, že mu věnoval tento Krimipříběh.