Miroslav Holubec

Krimipříběhy se nezabývají jen nejtěžšími zločiny, krádežemi nebo násilím. I když je možné, že nedávná policejní kontrola v Jablonci nad Nisou některé řidiče nepotěšila.

V Krimipříbězích není zvykem zveřejňovat něčí totožnost. Ani pachatelů, ani strážců zákona. Výjimku ale Miroslav Holubec občas udělá. Protože komu čest, tomu čest.

Policejní i zlodějská hantýrka zná spoustu specializací. Máme tu počítačové podvodníky, hackery, dále čórkaře, chataře, půdaře, a teď k nim přidáme jednoho sklepaře.

Hmotná nouze někoho přinutí využít pomoci potravinové banky, někdo si půjčí peníze od rodinných příslušníků, a někdo skončí jako smutný hrdina Krimipříběhů.

Podle jedné teorie se zloději vyhýbají domovním dveřím nebo autům, která jejich majitel úmyslně nezamyká. Podle údajů policie ale tahle teorie neplatí, alespoň ne u nás.

Jeden řidič na Liberecku v polovině února už možná „čekal jaro a zatím přišel mráz“. Bohužel tomu nepřizpůsobil jízdu a skončil mimo vozovku.

Může bohulibý motiv ospravedlnit trestný čin? Policie a justice by zřejmě odpověděly záporně, ale Miroslav Holubec se do této problematiky ponoří trochu hlouběji.

Policie by měla pomáhat a chránit. A chránit by měla nejen občany ale i jejich majetek. Jablonečtí strážníci v tomto ohledu občas jednají vysoko nad rámec svých povinností.

Existují lidé, kteří zoufalství propadají ve chvíli, kdy se za jejich autem rozsvítí policejní maják.

Existuje názor, že někteří muži si koupí silného vozu kompenzují určité vlastní nedokonalosti. Někomu ale silný vůz k takové kompenzaci nestačí.