Miroslav Holubec

Řekli byste, že se policisté při své práci nasmějí? Spíš to bývá jen výjimečně. A takový operátor tísňové linky je na tom podobně.

Dobrý řidič se pozná krom jiného i podle toho, že jezdí a jedná nesobecky. Nejen že sám jezdí opatrně, ale navíc předvídá i chování ostatních účastníků silničního provozu.

Pachatel se vrací na místo činu. Z hlediska lupiče to není příliš moudré, a přesto to někteří dělají. Jednoho takového pachatele v Krimipříběhu představí Miroslav Holubec.

Když se ptáte řidičů, kdy se jim nejlíp jezdí, asi odpoví, že v létě. Žádné náledí, žádné plískanice, jen vítr ve vlasech. Jenže i letní provoz má svá úskalí.

Cyklisté patří k nejohroženějším účastníkům provozu. Hrozí jim nebezpečí od motoristů, i nekvalitních silnic. Cyklista z tohoto Krimipříběhu  si ale bohatě vystačil sám.

Miroslav Holubec popisuje dvě různé nehody, které dělí místa, kde k nim došlo, ale naopak spojuje důvod, proč k nim došlo.

S drogami se kromě jejich uživatelů a výrobců asi nejvíc potkávají lékaři a také policisté. Jablonečtí strážníci nedávno řešili dva takové případy během jednoho dne.

Někteří lidé by neměli řídit auto. Buď proto, že to neumí, anebo proto, že nesmí. Miroslav Holubec v Krimipříběhu představí řidiče, který patří do obou skupin.

Říká se, že člověk si začne něčeho vážit, až když to ztratí. Jistou ženu z Liberce asi nemůžeme podezřívat, že by si svého invalidního vozíku nevážila, přesto o něj přišla.

Člověk by řekl, že před městským divadlem a jeho okolí potká samé kulturní a uvědomělé lidi. Večer před představením to tak jistě je.