Kdybych ve 13 neodešel z domova, kdo ví, jestli bych se biatlonu věnoval, říká Michal Krčmář
Sportovní redaktor Pavel Petr si do pořadu Setkání u mikrofonu pozval stříbrného medailistu zimních olympijských her 2018, rodáka z Vrchlabí Michala Krčmáře.
Čtěte také
Sportovci často musí některé věci v životě obětovat, aby se mohli věnovat sportu na nejvyšší úrovni. „Za těch x roků, kdy sportuji nebo trénuji a závodím, toho je samozřejmě spoustu, ale za takovou největší, a vlastně nevím, jestli se dá říct oběť, ale asi částečně jo…, považuji, když jsem vlastně ve 13 letech odcházel od rodičů bydlet k prarodičům, z Vrchlabí do Žamberka, abych mohl trénovat.
V té době letohradský biatlon nabízel perfektní podmínky, byl tam trenér s trenérkou, které naši znali, důvěřovali jim. V té době to v Jilemnici úplně ne extra fungovalo, a mě ten biatlon bavil. Naši tedy usoudili, že to půjde, že nejdu na internát, protože tam by mě ve 13 letech nepustili, a mohl jsem jít k babičce dědovi do Žamberka bydlet a začít se věnovat naplno biatlonu.
To si myslím, že byl největší zlom. Troufnu si tvrdit, že kdybych tohle neudělal, tak kdo ví, jestli bych se biatlonu dneska ještě věnoval,“ popisuje své začátky Michal Krčmář.
Má za sebou řadu úspěchů, ale ví, kde má stříbrnou olympijskou medaili? Umí si představit život bez sportu? Chtěl být někdy profesionálním fotbalistou? Má před závodem nějaké rituály? A odkud vzal přezdívku Bimbo? Poslechněte si záznam rozhovoru.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
