Hraběnka Kolowrat Krakowská: Jediný titul, na který jsem pyšná, je doktorka

Mimochodem zámek v Rychnově je prvním soukromým objektem v Česku, který si můžete prohlédnout prostřednictvím moderní digitální rekonstrukce.

On se narodil v Duchcově a vyrůstal v Krušných horách a později v Pošumaví u Lipna. Po okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy, když mu bylo deset, jeho rodina emigrovala do Rakouska. Ona je Vídeňačka, vystudovaná lékařka, dcera profesora na technice. Vzali se v roce 2001 ve Vídni. Církevní sňatek uzavřeli v kostele Nejsvětější trojice v Rychnově nad Kněžnou v areálu rychnovského zámku. Oddával je tehdejší královéhradecký biskup Dominik Duka.

Jak správně by probíhalo naše setkání, kdybychom se přesunuli do období dávnominulého podle tehdejší etikety, třeba v roce 1917?

Hraběnka Kolowrat. Musím říct, že dost lidí mi dneska říká paní hraběnka, ale jediný titul, na který já jsem pyšná, je doktorka. Mám ale radost, když mě lidi oslovují paní Kolowratová.

Medicínu jste studovala ve Vídni. Jak složité pro vás bylo vzdát se svého povolání, vzdát se své práce a odstěhovat se do neznáma se svým mužem?

Řeknu to takhle. Už jsem měla nějaký věk, kdy přišla otázka, jestli chci mít děti, nechci mít děti. Říkala jsem, že když chci mít děti, tak jsem věděla moc dobře, že se budeme stěhovat do Rychnova do Čech a že budu doma s dětmi. Také tam byla jazyková bariéra, která trvala strašně dlouho, protože jsem v Rychnově neměla učitelku pro češtinu. Měla jsem také jiné úkoly, byla jsem nějaký čas kastelánkou v zámku.

Když jsem tady poprvé v roce 1990, tak jsem byla v šoku, jak to vypadalo v Rychnově. Ten kontrast, jací tady byli lidé pozitivní a milí. Viděla jsem ty pozitivní kroky. V roce 2001, když jsem se stěhovala, jsem viděla obrovské kroky a říkala jsem si, že to nevadí, že se stěhuji, a naše děti tady budou vyrůstat.

Zámek Rychnov nad Kněžnou|foto:archiv zámku Rychnov nad Kněžnou

Kdybyste mohla vzpomenout na jeden moment, který byl důležitý pro to, jak se ubíral váš život tady.

Pro mě bylo hodně důležité, že naše děti jsou tady a budou tady žít, budou tady v té kultuře. Viděla jsem u manžela prvních deset let, když přišel do Rakouska, vždycky mluvil česky, ale chyběli mu kamarádi a chyběla mu česká kultura. My jsme chtěli, aby tady děti vyrůstaly, šly tady do školy, měly české kamarády, že tady budou mít majetek a budou rozumět, co to znamená. To bylo pro nás opravdu důležité.

Co je v rámci správy majetku úplně nejsložitější, co je nejnáročnější?

Pro nás nejdůležitější jsou lesy, protože na lesích stojí celé hospodářství. U nás ještě nejsou problémy s kůrovcem, ale může se to stát. Je důležité, že to funguje. V lesnictví musíte vždy pracovat pro příštích sto let, to je ten velký problém.

Kromě správy rychnovského zámku, spadají do vašeho majetku i Černíkovice. V jakém stavu byly, když se váš muž vrátil do své rodné vlasti?

Když přišel zpátky do Čech, tak tam byl ústav pro postižené děti. Restituční zákon byl v té době tak, že ten ústav tam mohl zůstat ještě deset let. On to nechtěl prodávat, protože tam vyrostl, měl tam kus srdce. V roce 2001 se ústav stěhoval, pak jsme byli v šoku, jak to tam vypadalo vevnitř. Už jsem toho viděla moc, ale něco takového ještě ne. Uklízeli jsme to nějakým způsobem vevnitř, ale trvalo to dva roky. Potom jsme stáli před problémem, co s tím dále.

Poslední otázka od umělé inteligence: Když se hraběnka Andrea Kolowrat Krakowská ohlédne za svým životem, na co bude nejvíc vzpomínat, na co bude nejvíce pyšná?

Nejvíce jsem pyšná na to, že jsem mohla s manželem v Rychnově udělat vše v zámku, v kostele, že jsme to tam mohli upravovat. A co můžeme nechat dětem, a to je nejen majetek, ale že ten majetek milují.

Přemýšlí tom, že dětem už předá rodový majetek? Jak se rozhodovalo o rekonstrukci rychnovského zámku? Jak je spokojená s rozhlednou na Velké Deštné, pro jejíž stavbu darovali pozemek obci?