Co musí umět vojenský pes? Zjišťovali jsme v jejich výcvikovém centru v Chotyni

Areálem chotyňského Centra vojenské kynologie se rozléhá štěkot a často i hlasité povely „sedni“ a „lehni“. To když tam armáda trénuje se svými psy. Každý z nich totiž musí projít tříměsíčním výcvikem, než bude moci začít vojákům opravdu sloužit.

„Je potřeba si uvědomit jednu věc – ten pes je jeden z prvků ochrany jednotky. Není to spasitel, to jsou dneska drony a roboti. Pes má čich, má pohyb, ale nespasí tu jednotku,“ vysvětlil na úvod podplukovník Andrej Vítek, který centrum už osmým rokem řídí.

9 fotografií

Podle něj musejí být vojenští psi perfektně ovladatelní, psovodi jsou totiž pořád vojáci a při pohybu na bojišti potřebují mít volné ruce. „Stejně, jako má voják přilbu, vestu, taktické rukavice, nákoleníky, sluchátka, tak u psů máme sluchátka pro psy a brýle pro psy a taky  papučky, taktické postroje – to znamená, že se dokáže i slaňovat z vrtulníku – a samozřejmě se pracuje taky na balistické ochraně pro psa,“ popsal Vítek.

Kromě toho se vojenský pes nesmí bát střelby a musí zvládat přechody ze světla do tmy. V Chotyni se ale se svým psovodem učí jen základní věci. Ve své práci se zdokonalují celý život.

„Po absolvování kurzu se psovi zadá kategorie. Máme strážně-hlídkové psy – to jsou takoví ti kousaví, hodně agresivní – a pak máme druhou kategorii psů na speciální pachové práce, kteří vyhledávají výbušniny a návykové látky,“ vysvětlil Vítek s tím, že pak ještě existuje jedna, speciální kategorie. Do té spadají psi, kteří zvládají obojí. Právě ti pak následně doprovázejí vojáky speciálních sil.

To je třeba Áres. „Není zlý. Ale baví ho kousat. Třeba, když ho pošlu na figuranta, kterého může strhnout na zem,“ přiblížil jeho psovod s tím, že vše je ale vykonáváno jen na povel. „Já se s ním normálně mazlím, je to mazlíček,“ dodal.

Rehabilitace pro psy

Centrum vojenské kynologie v Chotyni psy nejen nakupuje a cvičí, ale taky o ně pečuje, v areálu mají dokonce vlastní veterinární kliniku. „Součástí naší práce je i rehabilitace pro psy, kteří k nám chodí plavat do vany či cvičit na balónech. Zejména strážní psi si tak zdokonalují svou fyzickou kondici. Když dochází k zákusům, jsou tam obrovské tlaky, takže ta páteř trpí,“ prozradil Andrej Vítek.

Starali se tu taky o Athose, kterého v roce 2012 v Afghánistánu zranila raketa. První pomoc mu tehdy poskytli američtí chirurgové. „Když ‚to dostal‘, tak pro něj letěl americký vrtulník. Americká armáda se ke psům staví jako k veteránům, pes má hodnost. Takže generál Kopecký mu tehdy musel dát hodnost,“ dokončil podplukovník Vítek.

Když psi zestárnou, vojáci je vyřadí ze služby. Většinou k tomu dochází kolem sedmého roku věku. Někteří tito „veteráni“ pak tráví psí důchod v Chotyni, jiné si můžou zájemci koupit domů na zahradu. V Chotyni teď mají několik desítek služebních psů, a pokud by bylo potřeba, jsou připravení k nasazení v Česku i za hranicemi.