Brzký příchod jara láká na zahrádky. Co sázet a s čím ještě počkat?
Jaro se letos přihlásilo dříve než v jiných letech a spousta lidí už netrpělivě obhlíží své záhonky a skleníky. Ve školním zahradnictví Střední odborné školy v Liberci proto mají napilno. Od února tam ze semínek a řízků připravují stovky sazenic květin, bylin a hlavně nejrůznější zeleniny.
Ve skleníku Střední odborné školy v Liberci je v prvních březnových dnech velké množství květináčů. „Máme tu muškáty, surfinie, million-belsy, vějířovky,“ vypočítává učitelka odborného výcviku Pavla Švestková.
Na letničky bychom si ale měli počkat, i přes brzké jaro, nejméně do poloviny května. Spěchat bychom neměli ani sadbu, kterou už ve škole pilně připravují. Student Láďa s jemným kolíčkem v jedné a titěrnou rostlinou v druhé ruce přepichuje sazenice celeru. „Za jeden školní den bychom měli udělat asi 4 až 5 plat, jedno plato má 66 buněk,“ popisuje.
„V tuto chvíli máme přirychleno skoro 20 000 sazenic salátu, kedluben a květáků. S přibývajícími dny se čísla budou měnit a budou přibývat další druhy a odrůdy jednotlivých rostlin,“ přidává další číslo paní učitelka Švestková.
„V současné době se o pěstování rostlin stará zhruba 55 žáků v oboru zahradnické práce a zahradnická výroba,“ doplňuje ředitel SOŠ v Jablonecké ulici v Liberci pan Milan Adamec.
V zahradnictví školy se už zákazníci chodí ptát po sazenicích macešek. Na jejich sadbu je ale ještě brzy. „Pokud mají zákazníci vytápěný skleník, můžou začít pěstovat už v tuto chvíli. Se sadbou bych ale stejně ještě počkala, protože předpověď počasí je jako na houpačce. Příští týden mají být mrazy, takže ještě minimálně 14 dní, tři týdny bych já osobně počkala,“ říká Pavla Švestková.
S čím tedy v brzkém jaru na zahradě začít? Poslechněte si reportáž Jany Švecové.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
