Zpopelnění lidských ostatků byl boj. První kremace u nás se uskutečnila až v roce 1918
Liberec, tehdy tedy spíše převážně německý Reichenberg, usiloval o vlastní krematorium od roku 1898. Město bylo členem spolku přátel žehu Plamen. Císařské úřady ale stavbu nechtěly povolit, zejména z náboženských důvodů.
Kremace měla zastánce mezi pokrokovými lidmi, kteří se však museli nechávat zpopelnit v zahraničí, v saské Žitavě.
Právní bitva se tak vedla až do roku 1912, kdy se začalo stavět. Secesní budova podle návrhu Rudolfa Bitzana byla dokončena v roce 1917, ale úřady odmítly ke spalování ostatků udělit povolení. První kremace se tak nakonec uskutečnila až po zániku monarchie, 31. října 1918. Údajně se ale pec vyzkoušela již den předem na uhynulém koni.
Z původního vybavení se dochovaly dvě pece, které se ale v současnosti už nepoužívají.
Po celé zemi začala vznikat další krematoria. Druhé nejstarší, ovšem provizorní, v Praze a následně proslavené rondokubistické dílo Pavla Janáka v Pardubicích. Kremace se pak stala běžnou součástí konce života.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
