Záchranář Marek Dvořák: Nesmyslů je v seriálech celá řada. Lidé je po nás chtějí i při ostrých výjezdech

Myslíte, že po přečtení té knihy se opravdu lidé mohou chovat jinak? Martin Moravec totiž říkal, že jezdí v autě s rádiem, které má méně nahlas, aby slyšel přijíždějící záchranku?

Nevím, jak po přečtení té knihy, ale z mé zkušenosti po přečtení mých příspěvků na Instagramu někteří lidé skutečně mění své návyky a mění své chování, což doufám, že je dobře, protože když už tam nějaký příspěvek píšu a snažím se lidi poučit, tak je dobře, že to někoho poučí a že ty své zlozvyky a zvyky dokáže změnit.

Řeknete mi, proč říkáte, že práce záchranáře je extrémně návyková? Je to adrenalin, který potřebujete?

Je tam řada faktorů, které neumím vyjmenovat, ale je to vidět třeba na starších kolezích, kteří pracují roky jako doktoři, pak když mají skončit, tak se jim opravdu nechce a neumějí žít bez medicíny. Já to cítím na sobě, že řada těch věcí, jak je děláte v práci, tak je chcete dělat a těžko se vám s tím loučí, když přijde ten čas. Na druhou stranu je velké umění si říci v určité fázi života lékaře, že teď je ten čas skončit a začít zahradničit.

Záchranář Marek Dvořák při natáčení Záletů|foto:Zdeněk Novák, Český rozhlas

Co je více než poradit lidem, jak si mají zachránit život nebo jak mohou pomoci někomu dalšímu zachránit život?

Já to na těch kurzech říkám s oblibou, že nejhezčí okamžik při své práci zažívám ve chvíli, kdy se na někoho podívám a řeknu mu: „Zachránil nebo zachránila jste život tomu, koho jste resuscitovala na ulici.“ To vidíte i na tom příjemci, že ta informace v něm zůstane dlouho.

Zaregistrovala jsem na vašem Instagramu rubriku Zabij si svého filmového pacienta.

No, protože mi lidi občas posílají, abych se vyjádřil k nějakým filmovým scénám v seriálech. Občas mi rozum zůstává stát, co jsou schopni dát do televize. Realita je jiná, a to je nebezpečí těchto pseudozdravotnických seriálů. Ať si tam dávají blbost, jakou chtějí, ale blbé je, že lidi to po nás pak opravdu chtějí i na reálném výjezdu. My máme pak práci ještě s tím, abychom vysvětlili svědkům události, že takto to nefunguje. Těch filmových nesmyslů je celá řada.

Marek Dvořák|foto:Karolína Němcová, Český rozhlas

„Děkuji vám, zachránil jste mi život.“ Čekala bych, že tuto větu lékař zdravotnické záchranné služby párkrát za svůj život uslyší. Pletu se?

Je to těžké, když se stane třeba dopravní nehoda nebo máte zástavu, protože se o vás starají desítky lidí. Tím bych chtěl vyzdvihnout české zdravotnictví, které se dokáže o lidi dobře postarat, byť se to některým lidem nezdá. Někdo z laiků vás resuscituje na ulici, zavolá vám záchranku, operátorka vám poskytuje telefonicky asistovanou první pomoc, pak tam přijede tým lidí, pak vás odvezou do nemocnice, kde vás čeká dalších 15 zdravotníků, tak to jde dál a dál. Vy jako kriticky nemocný pacient potkáte okolo 100 zdravotníků, kteří se o vás starají. Těžko se ukáže na toho, kdo vám zachránil život.

Na závěr je tu otázka od umělé inteligence: Zažil jste během své kariéry mnoho různých situací, ale určitě i některé, které byly tak trochu bizarní. Můžete nějakou takovou situaci popsat?

Zase se vracíme k našemu specifickému zdravotnickému humoru. Těch bizarních situací je celá řada. Jestli jsem se něco naučil během své praxe, je to možná nesoudit a neptat se: „Proč proboha jste toto udělal a proč se toto stalo?“ Prostě se to stalo, ten člověk to nějak vyhodnotil a teď už není místo a čas ho za to soudit. Působíme tam co nejvíce inertně, bych řekl. Ale těch bizarních situací, přijďte se k nám někdy podívat, zažijete docela dost.

Jaká pravidla musí při zveřejňování příspěvků dodržovat? A jaký pracovní moment by chtěl Marek Dvořák prožít znovu? Poslechněte si celý rozhovor.