Kdyby to v listopadu neklaplo? Nad Václavákem by létaly stíhačky
Dětství strávil v kostele, hrál na pokličky a díky „mimozemšťanovi“ odbočil k rocku. Varhany vystudoval na konzervatoři. Hostem Záletů je Michael Kocáb.
Michaela Kocába vůbec není třeba představovat, ale jen ve zkratce. Skladatel, zpěvák, občanský aktivista, politik, podnikatel, celý život tvoří jako skladatel rockové skupiny, tvoří filmovou i vážnou hudbu. Ještě v době v studií v roce 1977 založil rockovou kapelu Pražský výběr. Mimo jiné byl ministrem pro lidská práva a národnostní menšiny a na počátku 90. let byl jedním z iniciátorů odchodu sovětských vojsk z území bývalého Československa.
A hned na začátek rozhovoru si dovolím přesunout se zpátky v čase, kdy před 35 lety byl aktivním účastníkem listopadového dění, spoluzakládal Občanské fórum a poté byl poradcem Václava Havla.
Kolik věcí zůstává pod pokličkou? Jaká podstatná věc nebyla veřejně známá?
Půjdeme do detailu, to bude poprvé tedy mimochodem. 17. listopadu byl zásah na Národní třídě, tam jsme byli s Horáčkem, přišli jsme později. My jsme měli nějaký rozhovor pro BBC, myslím, a ti nám řekli: „Rušíme ten rozhovor, jdeme na Národní třídu, tam se něco děje.“ Tak jsme tam taky běželi. Ten rozhovor jsme udělali potom ještě večer.
18. listopadu jsme sepsali stanovisko, tam jsme požadovali vyšetření události na Národní třídě, včetně mrtvého studenta, tam jsme si všichni mysleli, že byl zastřelen a tak dále. Ale v tom čtvrtém bodě, a to bylo nejdůležitější, na tom já jsem velice trval, nějaké vyjádření odsouzení a revizi zásahu sil Varšavské smlouvy v roce 1968 proti nám. To znamená začátek takového jednání o ukončení okupace Československa. Pak jsem zatelefonoval Oskaru Krejčímu a ptal jsem se: „Přijal by nás premiér? My bychom mu chtěli něco doručit.“ Oskar Krejčí nejdřív do telefonu říkal, že to nepovažuje za pravděpodobné, ale nakonec volal, že se Adamec rozhodl, že toho 19. dopoledne nás přijme.
Rozhlas se vždy dokázal postavit na správnou stranu.
Ze všech našich požadavků on reagoval omezeně jenom na ten poslední, k mému příjemnému překvapení říkal: „I já si myslím, že by se s okupací něco mělo dělat, ale odvolat ji musí ty země, které ji provedly, my to nemůžeme požadovat.“ To už se báli. Ale bylo jasné, že aspoň v tomto máme nějaký společný bod, který by se dal rozpracovat. My jsme potom měli nějaký mezičas až do večera, když se zakládalo Občanské fórum. Pak jsem se dozvěděl, že on letěl na takzvané PUV, což je předsednictvo UV KSČ, tam se horečně snažil zjistit, kdo dal nařízení k tomu zásahu na Národní třídě 17. listopadu. A proč se to udělalo, když on to osobně zakázal?
To průlomové, co se stalo a o čem se vůbec nikdy nemluví, to proběhlo 21. To znamená v úterý ráno. Vypadalo to tak, že 21. ráno, asi v 8 hodin, jsme s Horáčkem navštívili opět vládní budovu a s Oskarem Krejčím a i s nakukujícím Adamcem jsme dohodli, že dojde k setkaní těch delegací, ale Adamec velice vehementně upozorňoval, že Havel nemůže být součástí té delegace. To bylo pro nás těžké, a tak jsme to tak jako zašmodrchali, řekli: „Uvidíme.“ Šli jsme za Václavem Havlem domů, ten byl ještě v pyžamu, říkali jsme: „Václave, dneska by mohlo dojít k tomu setkání, ale oni nechtějí, aby ty jsi tam byl. My zase nechceme, abys tam nebyl, to prostě nejde. Oni si nemůžou klást podmínky.“
Pak jsme byli ještě krátce v Laterně magice, tuším, tam se to všechno připravilo a OF prohlásilo, že to nepřipadá v úvahu, Václav Havel šel prostě. Dostavili jsme se na Úřad vlády, všichni kompletně s Václave a Havlem i s Honzou Rumlem, tam vyběhl zděšený Oskar Krejčí z baráku, řekl: „To nebylo domluveno, Václav Havel tady nemůže bejt“.
Já jsem šel s Oskarem Krejčím za tím Adamcem, ten úplně soptil, řekl: „První příležitost, a už jste mě podvedli, už jste mě podvedli. Vždyť bylo domluveno, že tady Václav Havel nebude.“ Já říkám: „Ale nezlobte se, to nejde prostě, my si nemůžeme nechat klást od vás podmínky, my jsme tou stranou, která prostě něco požaduje.“ On řekl, že ho prostě nepřijme. A skutečně tedy Václav Havel zůstal před Strakovkou a domluvilo se, že teda vedoucím delegace bude Honza Ruml.
Kdy se vám ulevilo? Kdy už byly některé kroky nezvratné? Kdy už se to nemohlo vrátit před 17. listopad?
Konec listopadu a den, kdy došlo ke zrušení článku 4 o vedoucí úloze strany. Ten den jsem byl na Západním vojenském okruhu u generála Zachariáše. A to bylo to nejdůležitější, protože to byl ten člověk, který by spustil akci Zásah. Akce Zásah byla strukturovaná tak, že když vám jenom krátce popíšu, tak pochopíte, že by to zvládli, o tom jsem pevně přesvědčen, že by nás rozehnali.
Oni měli v tu dobu vyčleněno asi pět tisíc vojáků Československé lidové armády, ale s tím, že to můžou natáhnout až kamkoliv, protože jich měli 200 tisíc. Měli tanky, kolovou techniku, třeba SNB, včetně zásahových jednotek a Lidové milice a letectvo. Generál Vacek mi později řekl, jak by to probíhalo.
Nejdříve byly nízké nálety, průlety, stíhaček, vrtulníků nad Václavékem, hrozivé. Pak by se začala stahovat kolová obrněná technika, BVPčka směrem k Václaváku. Vyhánět lidi, do toho samozřejmě SNB a VB s těmi zásahovými jednotkami. A pak by začaly už rachotit tanky z okruhu celé Prahy směrem ke středu. V okamžiku, kdyby nás vytlačili do svých domovů, okamžitě by vyhlásili stanné právo. A rozjela by se akce Norbert, kde podle předem připravených seznamů měli zatknout až 10 tisíc nepřátel režimu a uvěznit je na nějakých stadionech nebo kde. Izolovat prostě.
Rozjela by se akce Vlna, což by znamenalo zpětvzetí sdělovacích prostředků - Československé televize a rozhlasu, a to pod 100% kontrolou. Rádio a televize s námi ale spolupracovaly, rádio už v tom má velkou tradici, to je jasné. Rozhlas se vždycky dokázal postavit na správnou stranu, tentokrát i televize.
Na závěr se vás zeptá umělá inteligence: S kým byste spolupracoval, kdybyste si mohli vybrat jakéhokoliv hudebníka na světě, živého či nežijícího, koho byste si tedy vybral a proč?
Už jsem si vybral, ale k té spolupráci nedošlo, protože do toho právě umřel, a to byl Frank Zappa. Tam já to mám hozený docela jasně, jo. Já jsem u Franka bydlel tři týdny a každý večer jsme chodili do studia. Tak s tím bych si byl jako nejblíž. On byl skutečně asi genius v tom pravém slova smyslu. Takže to by mě teda hodně bavilo. Tam to bylo trošku i vzájemné, protože on například natočil sám klip o Pražském výběru písničku Tatrman.
17. listopadu na Václavském náměstí bude mluvit spousta lidí, zahraje spousta kapel, budeme se setkávat. Co byste chtěl, aby zaznělo?
Já si myslím, že my jsme tehdy měli takové čtyři pilíře. První pilíř byl zbavit se vlivu Sovětského svazu. Druhý pilíř byl ukončit hegemonii komunistické strany. Třetí pilíř byl dát na stůl otázku lidských práv. A čtvrtý pilíř byl vstup do NATO a Evropské unie. A když si to promítnete, tak ono se všechno povedlo. To znamená, že by mělo zaznít to, abychom příliš nežehrali na současnou situaci. Že problémy budou, bylo jasné. A nikdy neubydou. Ale ty základní pilíře pořád stojí a o ty musíme pečovat.
Takže buďme hrdí na to, co jsme dokázali, dokázali jsme to jako my občané naší republiky. Nikdo to za nás neudělal, nikdo to nepřipravil.
Kolik toho Michael Kocáb za revoluční týden naspal? Bylo složitější komunikovat s Václavem Havlem, nebo s Olgou Havlovou? Na který svůj politický čin je nejvíce hrdý? Poslechněte si celé Zálety.
Související
-
Když jsme natáčeli u Hutků v kuchyni Modlitbu, dům byl obležený esenbáky
Je to už 51 let, co se Modlitba pro Martu stala symbolem nesouhlasu se sovětskou okupací. Hostem Záletů je Marta Kubišová.
-
Jsem pravdoláskař a jsem na to hrdý, říká architekt David Vávra
Říká, že se stavbami je to jako s dětmi a že miluje osamělé běžce v kultuře. David Vávra je pražský rodák, obyvatel čtvrti Braník. Je synem architekta Zdeňka Vávry.
-
Je válka, řekla maminka. Pro povolání lékaře se profesor Beran rozhodl v roce 1968
Dlouhé roky pracoval v oblasti prevence, léčby a izolace extrémně nebezpečných nákaz. Věnoval se problematice těch zvlášť virulentních, jako je ebola, nebo antrax.
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.