Za neočipovaného psa pokuta až 20 000

Od Nového roku mají majitelé psů za povinnost nechat svá zvířata očipovat. Proč vlastně zákon povinné čipování zavedl? Mají veterináři povinnost nahlásit majitele, který psa očipovaného nemá? Zjišťovali jsme podrobnosti.

Od 1. ledna 2020 musí být všechna zvířata starší tří měsíců očipovaná. Podle novely veterinárního zákona, která vešla v novém roce v platnost, je čipování povinné. V případě, že pes nebude mikročip mít, může jeho majitel zaplatit pokutu až 20 000 korun. Na neočipovaného psa se totiž bude pohlížet, jako by neměl platné očkování proti vzteklině. Mikročip musejí mít všichni psi starší tří měsíců, výjimku mají jen ti s čitelným tetováním, pořízeným před 3. červencem 2011.

Proč je čipování povinné?

Mikročipy mají zajistit identifikaci zvířete a snadnější dohledání majitele, třeba když se pes ztratí. A cílem je také dohlédnout na takzvané množírny psů, tedy místa, kde se zvířata chovají pro zisk z prodeje štěňat.

Musí veterináři majitele, který psa nemá očipovaného, nahlásit?

Určitě ne. Například liberecký veterinář Martin Kolafa řekl, že majitelům budou spíše vysvětlovat, proč musí jejich pes čip mít.

Podle odhadů veterinářů je dosud očipováno kolem 70 % psů. Největší nápor byl koncem roku, ale zájem o aplikaci stále ještě trvá. Databází, kam lze čip zaregistrovat, je v republice několik, je to však dobrovolné. Do jedné, centrální databáze by měly být sloučené do dvou let. V některých městech Libereckého kraje, například v Novém Boru, musejí majitelé psů nahlásit čip do evidence povinně. Ukládá jim to nově schválená vyhláška o místním poplatku za psa. Naopak například v Liberci, kde je v evidenci libereckého magistrátu skoro 6400 psů, nikdo po majitelích číslo čipu nechce.

autor: Jana Pšeničková
Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.