Vnoučata na přání: Člověk je rád, když ho někdo na stará kolena pohladí, říká seniorka z Liberce
Pětadvacetiletá Iva Trochcová z Hrádku nad Nisou má velkou rodinu s prarodiči i praprarodiči. I přesto se ale rozhodla, že potěší úplně cizího staršího osamělého člověka a přihlásila se do projektu Vnoučata na přání. Dá se říct, že adoptovala novou babičku, jezdí za ní do Liberce.
Osmaosmdesátileté paní Antonii z libereckého Domova seniorů pečovatelky neřeknou jinak než Tonička. Jsou k ní laskavé a ona je má ráda, ale i tak jí bylo občas smutno. Krátce za sebou jí zemřeli manžel, dcera i syn. Další příbuzné sice ještě má, přesto se cítila osamělá.
„Někdy v noci je člověku do breku, je rád, když ho někdo na stará kolena pohladí. Mám radost z každé maličkosti.“
paní Antonie
Darujte svůj čas osamělým seniorům, vyzývají Vnoučata na přání
Klientům v domovech pro seniory, kterým chybí společnost druhých lidí, můžete vykouzlit úsměv na tváři. Stačí jim darovat trochu vašeho volného času. Dobrovolníků, kteří by za nimi zašli, je v Česku málo. Proto se Český rozhlas rozhodl je najít, a to v pokračování kampaně Ježíškových vnoučat – tentokrát pod názvem Vnoučata na přání.
Teď má ale své vnouče a dokonce i pravnouče na přání. Z Hrádku nad Nisou za ní začala jezdit Iva Trochcová se svou malou dcerkou Lilianou, někdy se k nim přidá i Lilinčin tatínek. „V prosinci jsme se stali Ježíškovým vnoučetem, to nás inspirovalo a motivovalo,“ říká paní Iva Trochcová a pokračuje: „Pak se Ježíškova vnoučata změnila ve Vnoučata na přání, tak jsme se dívali, jestli tu není někdo poblíž a vyšlo to krásně. S paní Toničkou jsme si sedli a jezdíme sem rádi.“
Darujte svůj čas
„Neznali jsme se a poznali jsme se,“ říká s úsměvem o svých vnoučatech na přání paní Antonie a dodává: „Každou návštěvu si zase znovu promítnu, člověk má na co vzpomínat.“
Věnovat svůj čas starému člověku můžete i vy. Stačí se stát vnoučetem na přání, víc se dozvíte na webových stránkách Ježíškova vnoučata. www.jeziskovavnoucata.cz
E-shop Českého rozhlasu
Když vás chytne klasika, nikdy vás už nepustí. I kdybyste se před ní plazili.
Petr Král, hudební dramaturg a moderátor Českého rozhlasu
Nebojte se klasiky!
Bum, řach, prásk, křup, vrz, chrum, švuňk, cink. Už chápete? Bicí! Který nástroj vypadá jako obří hrnec ze školní jídelny potažený látkou? Ano, tympán! A který připomíná kuchyňské police? A který zní jako struhadlo? A který jako cinkání skleničkami? A který zní jako vítr?
