Víte, co je to latte art? V soutěži o nejhezčí kresbu mlékem do kávy zvítězil barista z Liberce

Milkdown byla v loňském roce jedinou soutěží, která v kategorii latte art proběhla. Jak jste se do ní dostal?

Jednoho dne za mnou přišel Ondřej Štokl, což je headbarista Ambiente a řekl, že se česká kávová scéna rozhodla tuto soutěž uspořádat a že bych se měl přihlásit. Tak jsem to zkusil. Prvním úkolem bylo nahrát obrázek určený porotou, což bylo jednoduché srdíčko. A pak už jsme podle hlasování diváků postupovali do dalších kol. Celkem nás bylo šestnáct. Museli jsme vždy natočit video ne delší než třicet vteřin, na kterém musel být vidět náš obličej, celý postup, od začátku kresby až po závěrečný obrázek. Ve druhém kole jsme museli nakreslit tulipán se šesti lístky a v semifinále pro mě nastal ten největší zlom.

Proč?

Nevěděl jsem, co chci kreslit. Přitom byla určená volná technika. Nejdříve mě napadla labuť, jenže u té jsem si říkal, že je moc jednoduchá. Tak jsem chtěl zkusit mořského koníka, kterého jsem se tou dobou učil, jenže ten se mi vůbec nedařil. Nechtěl jsem kvůli tomu zbytečně plýtvat mlékem a kávou, takže jsem nakonec zvolil tu labuť trochu složitější a ono to vyšlo. Byl jsem ve finále.

Liberecký barista Jakub Souček zvítězil v soutěži latte art |foto:Jana Pšeničková,Český rozhlas

A tam došlo konečně na mořského koníka?

Ne. I když jsem nemusel tvořit před živou porotou, stejně se mi ruce klepaly a dost jsem bojoval s nervozitou. Tak jsem si řekl, že nakreslím labuť, která bude mít dvě křídla a i když jsem s ní moc spokojený nebyl, tak jsem vyhrál. Asi mi pomohlo, že soupeř udělal téměř totožný obrázek jako v semifinále a já měl oproti němu i lepší kontrast kávy a mléka. Ale má výhoda byla, že mě dokázali kluci v Nordbeans, kde pracuji, skvěle promovat, a také asi i fakt, že spousta šikovných baristů o soutěži nevěděla. Její boom nastal až ve chvíli, kdy běžela. Nicméně na letošní ročník už pořadatelé plánují, že počet soutěžících rozšíří alespoň na dvaatřicet.

Z mého pohledu musí být velká výhoda, že máte více času a více pokusů, když probíhá soutěž online. Když to pokazíte, jednoduše to uděláte znovu a natočíte až ten nejlepší výsledek?

To je pravda a s tím do té soutěže všichni asi i šli. Ale i tak jsem se snažil ty obrázky udělat na co nejméně pokusů. Vemte si, že tu kávu musel někdo vypěstovat, dovézt, upražit a vy pak promelete kilo kávy, našleháte deset litrů mléka a k ničemu. To jsem nechtěl, takže i když jsem nebyl s tím finálovým obrázkem úplně spokojený a i když jsem původně chtěl mořského koníka, tak když se mi třikrát nepovedl, vsadil jsem na jistotu labutě.

Jak moc si toho vítězství ceníte?

Byla to pro mě druhá soutěž, na které jsem byl a  první, kterou jsem vyhrál. Vážím si toho a jsem rád, že jsem mohl reprezentovat firmu, kde pracuji.

Když se zaměříme na samotné latte art, jak moc se proměňuje a posouvají v něm hranice?

Myslím, že spousta baristů, které znám, ty hranice snad ani nemá. Klobouk dolů před některými z nich. Záleží na talentu, na možnostech, na trpělivosti. Když se podíváte na nějaký světový šampionát, tak třeba Japonci mají vytříbenou techniku, je to tím, že mongoloidní rasa je cílevědomá, houževnatá, hodně se v těch zemích pije káva s mlékem a už to mají asi v mentalitě zabudované. My se tady taky snažíme předhánět, kdo zvládne jaký obrázek. Ale oni jsou prostě úplně jinde.  

Jaký obrázek je nejjednodušší?

Začíná se srdíčkem, když ho kreslíte, vypadá trochu jako zadek. Pak můžete udělat dvojité srdíčko, pak třeba rozetku. No, a nejtěžší je pro mě třeba momentálně mořský koník, pak složitější labutě, někdo umí třeba jednorožce, to už pak záleží i na hrnečku, jak moc je otevřený a jak moc v něm máte prostoru.  

Jako laik si mohu představit, že obrázek prostě nakreslíte do našlehaného mléka. Jenže tak jednoduché to asi není, že? Jaký obrázek vznikne a jak se podaří, to záleží už na tom, jak se káva s mlékem smíchá…

Ano, přesně tam už se začíná tvořit základ pro obrázek. Proto by člověk měl mít jasnou představu o výsledku už na začátku. Když chcete třeba tulipán, víte, že musíte dát méně mléka a záleží i na tom, jak držíte hrneček, jak s ním manipulujete. Bohužel mně se občas stane, že nevím, co vlastně vytvořím. Sice si řeknu, že nakreslím třeba labuť, ale v průběhu smíchávání si to rozmyslím. Pak už je většinou pozdě, protože základ jsem si namíchal na něco jiného. No, a tak musím improvizovat. 

A nemrzí vás, když předáte zákazníkovi kávu s krásně nakresleným tulipánem a on na něj nasype cukr, zamíchá a obrázek je rázem pryč?

Tak já se snažím zákazníkům říkat, ať to zkusí vypít bez cukru, a někdy je i přesvědčím. Ale jsou samozřejmě případy, kdy si kávu vezmou, podívají se na obrázek, řeknou hezký a hodí na něj cukr. Ale když jim to chutná? Pro mě je spíš důležitější, že se příště zase vrátí.

Stane se, že si zákazník řekne, co přesně chce do kávy nakreslit? A bylo nějaké přání, které vás dostalo?

Občas se to stane a někdy, když je čas, tak se lidí i sám ptám. Někdy to jsou nápady, u kterých si říkám, že je asi nezvládnu, ale zkusím to, no, a když se to nepovede, tak přiznám, že přesně takhle to vypadat nemá. A ano, byla i přání, která mě překvapila. Ale to asi nahlas říci nemůžu, to je možné až po dvaadvacáté hodině. Ale asi bych to nakreslit zvládl.

Jak dlouho pijete kávu?

Přes pět let. Když jsem začínal v pražské cukrárně, tak jsem ji první půlrok nepil vůbec. Pak jsem začal s cappuccinem, jenže nakonec nastal zlom a já nemohl mléko ani vidět. A teď piju kávu samotnou.

Takže to není podmínka, aby mistr v latte art pil latte?

Ne, je to jen o umění. Může být i barista, který mléko nepije třeba ze zdravotních důvodů. Od toho jsou pak ostatní, aby mu poradili, jaká mléka jsou do jaké kávy vhodná, existují třeba ovesná, bezlaktozová a každé má jinou chuť.  

Máte nějaký cíl, kterého chcete dosáhnout?

Co se týče latte art, tak bych chtěl pomáhat svým kolegům, máme čerstvý tým a někteří ještě neměli moc možností se za ten bar dostat. Sám sebe bych chtěl zlepšit v senzorice, abych každé ráno měl tu kávu dobrou a když se naskytne nějaká soutěž, tak do ní chci jít. Jsem soutěživý, a nerad prohrávám, takže děkuji všem svým soupeřům, že mě nechali vyhrát. A samozřejmě také děkuji všem lidem z Nordbeans, kteří mě podpořili.

A nebojíte se, že příští soutěž už může být „naživo“?

Co se týče nervozity, přiznávám, že byla ta online verze daleko lepší, ale i když vím, že kromě rukou se mi rozklepou i kolena, určitě to půjdu zkusit, a na postup do druhého kola to třeba vyjde.