VIDEO: Oslavy 120. výročí lokální dráhy z Martinic do Rokytnice

Železniční nádraží obce Martinice v Krkonoších je už tři roky vedené jako kulturní památka České republiky. V roce 1899 se odtud vydal první vlak po lokálce do z Rokytnice nad Jizerou.

Čtěte také

Jedna nostalgická jízda na Zubačce aneb Výlet zpátky do minulosti

Tamní stanice byla uvedena do provozu už v roce 1871. Tehdy ale byla ještě pouze součástí trasy Velký Osek-Trutnov-Poříčí a byla menší než současná budova. Za vznikem dráhy do Rokytnice stojí mimo jiné hrabě Jan Nepomuk Harrach. Vzniklá akciová společnost Místní dráha Jilemnice-Rokytnice postavila koleje a nádraží bez státního příspěvku.

Bohužel se však nepodařilo naplnit Harrachův sen a propojit dráhu až do Kořenova. Tento sen ovšem dál sní místní Spolek železniční historie Martinice v Krkonoších, který je hlavním iniciátorem oslav, během nichž na trať vyjelo celkem 12 historických vlaků. Byl mezi nimi i Modrý šíp, rychlíkový motorový vůz z roku 1934. Ve Škodě Plzeň bylo vyrobeno 14 kousků a dochoval se pouze jediný exemplář. Nyní je zrekonstruovaný s použitím původních dílů, což z něj dělá skutečnou raritu.

Železniční nádraží v Martinicích je kulturní památkou|foto: Jaroslav Hoření

V rámci mimořádného provozu do Rokytnice jezdil také historický motoráček Orchestrion, následník Hurvínka. A z perónu se návštěvníci oslav mohli vůbec poprvé přesunout také do malého železničního muzea, kde si mohli mimo jiné osahat ruční zabezpečení železniční dopravy, a poté se vydat na procházku po okolí po právě otevřené naučné stezce.

Martinické nádraží si vysloužilo titul kulturní památky České republiky

Jednou z výjimečných věcí na nádraží je dosud fungující elektromechanické zabezpečovací zařízení, postavené v letech 1946 až 1948. V současné době je na českých tratích s pravidelným provozem jediné svého druhu. Jedná se o odjezdová, seřaďovací a vjezdová návěstidla, mechanické předzvěsti, závory, drátovody a další zařízení. Červené a modré stožáry jsou pak ozdobou, kterou je radost sledovat.

Právě díky vyhlášení stanice za památku se vše podařilo zachránit a nádraží si zachovalo své starobylé kouzlo. Dochovala se zde i výtopna, popelová jáma, vodárna se studnou, vodní jeřáby včetně rozvodů a další zajímavosti, které byly nutné pro provoz parních lokomotiv. A neméně zajímavý je ale také soubor budov. Hlavní část výpravní budovy je postavena z bílého a červeného pískovce. Západní křídlo postavené pro místní dráhu je již cihlové, ale fasáda je provedena tak citlivě, že křídlo ladí s původní budovou.