Ujetá ruka je černá komedie „o nebezpečí srážky s blbcem,“ říká dramaturgyně

Podle režiséra Jiřího Š. Hájka je Ujetá ruka plná nekorektního drsného humoru, který se  nezastaví před ničím, před rasismem ani před smrtí

Liberecké divadlo F. X. Šaldy dnes 12. dubna uvede hru britského dramatika a režiséra Martina MacDonagha. V jeho černé komedii nazvané Ujetá ruka se představí čtyři herci. V hledišti by ale podle divadelníků neměli sedět diváci mladší patnácti let, mohli by totiž slyšet vodopád ostrých slov. Až groteskně drsný humor převedl do češtiny Ondřej Sokol a nastudování se ujal hostující režisér Jiří Š. Hájek.

0:00
/
0:00

V pokoji s velkou postelí a plísní snad na každém kousku oprýskané zdi bydlí podivný jednoruký chlápek s velkou pistolí, Carmichael. Ten stále žije se svou matkou a celý svůj život zasvětil hledání ruky, kterou mu v dětství přejel vlak. Do jeho příběhu se připlete i recepční Mervyn, který má práci za trest, a milenecká dvojice, která si chtěla přivydělat – Tomáš Váhala jako černoch Toby a Eliška Jansová – jeho ne příliš inteligentní, ale zato krásná a poměrně hysterická přítelkyně Marilyn. Ti všichni mají podle dramaturgyně Lenky Chválové prazvláštní a podivně propletené životní osudy: „Říkám, že je to komedie o nebezpečí srážky s blbcem.“

Hledání pseudoproblémů

Podle režiséra Jiřího Š. Hájka je Ujetá ruka plná nekorektního drsného humoru, který se nezastaví před ničím, před rasismem ani před smrtí: „Inscenace zpracovává téma zbytečného se pachtění za něčím, slovy Carmichaela, stejně vím, že když tu ruku najdu, bude mi k ničemu, tak si najdu další pseudoproblém.“

Příběh má rychlý, skoro až filmový spád. V každé jeho vteřině jde o život. Carmichaelovi v podání Jana Jedlinského k tomu stačí zapalovač a kanystr s benzínem. A Petr Hanák jako znuděný recepční Mervyn si to vlastně trošku užívá: „Mám moc rád Tarantinovy filmy a tím pádem i ten humor, který je v MacDonaghovi obsažený.“

Související