Šššš. Šššš. Hůůů. Haf! Novinka Naivního divadla láká nejmenší diváky

„Dávno a dávno nám leželo v hlavách téma, že bysme chtěli zkusit vláčky na jevišti, protože to máme rádi všichni. Já jsem pak hledala různé inspirační zdroje a narazila jsem na různé zprávy o psech, kteří sami jezdí.  Vím, že někde ve Znojmě je takový pejsek, nebo někde v Tokiu byl pejsek, který čekal na nádráží. V Americe byl jeden toulavý pes, který jezdil s poštovním vagónem," popsala vznik inscenace pro nejmenší publikum jeho režisérka Michaela Homolová.

Nová inscenace Naivního divadla je o pejscích a vlacích|foto: Lucie Fürstová

A tak vznikla loutka psíka Garika, který nasedá do lokomotivy a vydává se z bezpečí svého dvorku za fenkou Družicí. Cestou potkává další psy a všichni mu nezištně pomáhají.

„Vlastně to původně byl můj dávný sen a přání udělat představení pro nejmenší děti z prostředí železnice. Jsem táta od dvou kluků a vlastně ničím jiným nežijeme,“ uvedl autor hry a dramaturg Naivního divadla Vítek Peřina. Děti podle něj najdou v představení vše, co mají rády, tedy vláčky a pejsky.

A jaké je v inscenaci poselství? „Ve většině našich představení, která s Míšou Homolovou dohromady připravujeme, je to téma vlastně pořád stejné. Je to láska a potřeba mít přátele. A tady to je o tom, o kamarádech, kteří pomáhají,“ doplnil autor hry Šššš. Šššš. Hůůů. Haf!

Psy, vlaky a auta na jevišti vodí Filip Homola, který je současně autorem hudby.  Pro tu si vybral konkrétní hudební nástroje, na které herci inscenaci občas doprovází.

Novinku Naivního divadla pochopí už i dvouleté děti|foto: Lucie Fürstová

„Nástroje jsou speciálně udělané na toto představení. Říkla jsem si, že by to chtělo něco, aby nám to připomnělo ty vlaky a ty pražce, ten zvuk těch lokomotiv. Jsou to vlastně tři druhy perkusivních nástrojů. Je to xylofon, ten je dřevěný, pak tam jsou dva litofony, tam jsou pláty udělané z břidlice, a pak je tam jeden metalofon,“ vysvětlil Filip Homola.

Kromě hudebního doprovodu ve hře, kde hlavní roli hrají psi, zní hlavně nejrůznější vrčení, štěkání a kňučení. Podle účinkujících je to těžší než běžné mluvené slovo.

„Je to mnohem obtížnější. U toho štěkání je, že člověk musí pořád balancovat na hraně, jestli je to moc nebo málo. To se asi vyzkouší až před dětmi,“ popsal jeden z loutkoherců Adam Kubišta.

První reakce už herci znali z předpremiérových inscenací pro mateřské školy, dětské publikum prý příběh malého psíka velmi baví. Veřejná premiéra proběhla v Naivním divadle v sobotu odpoledne.