Šššš. Šššš. Hůůů. Haf! Novinka Naivního divadla láká nejmenší diváky
Příběh o psí lásce a věrnosti, který je téměř beze slov a rámují ho jen zvuky železnice. Nová inscenace libereckého Naivního divadla je určená pro děti od dvou let.
„Dávno a dávno nám leželo v hlavách téma, že bysme chtěli zkusit vláčky na jevišti, protože to máme rádi všichni. Já jsem pak hledala různé inspirační zdroje a narazila jsem na různé zprávy o psech, kteří sami jezdí. Vím, že někde ve Znojmě je takový pejsek, nebo někde v Tokiu byl pejsek, který čekal na nádráží. V Americe byl jeden toulavý pes, který jezdil s poštovním vagónem," popsala vznik inscenace pro nejmenší publikum jeho režisérka Michaela Homolová.
A tak vznikla loutka psíka Garika, který nasedá do lokomotivy a vydává se z bezpečí svého dvorku za fenkou Družicí. Cestou potkává další psy a všichni mu nezištně pomáhají.
„Vlastně to původně byl můj dávný sen a přání udělat představení pro nejmenší děti z prostředí železnice. Jsem táta od dvou kluků a vlastně ničím jiným nežijeme,“ uvedl autor hry a dramaturg Naivního divadla Vítek Peřina. Děti podle něj najdou v představení vše, co mají rády, tedy vláčky a pejsky.
A jaké je v inscenaci poselství? „Ve většině našich představení, která s Míšou Homolovou dohromady připravujeme, je to téma vlastně pořád stejné. Je to láska a potřeba mít přátele. A tady to je o tom, o kamarádech, kteří pomáhají,“ doplnil autor hry Šššš. Šššš. Hůůů. Haf!
Psy, vlaky a auta na jevišti vodí Filip Homola, který je současně autorem hudby. Pro tu si vybral konkrétní hudební nástroje, na které herci inscenaci občas doprovází.
„Nástroje jsou speciálně udělané na toto představení. Říkla jsem si, že by to chtělo něco, aby nám to připomnělo ty vlaky a ty pražce, ten zvuk těch lokomotiv. Jsou to vlastně tři druhy perkusivních nástrojů. Je to xylofon, ten je dřevěný, pak tam jsou dva litofony, tam jsou pláty udělané z břidlice, a pak je tam jeden metalofon,“ vysvětlil Filip Homola.
Kromě hudebního doprovodu ve hře, kde hlavní roli hrají psi, zní hlavně nejrůznější vrčení, štěkání a kňučení. Podle účinkujících je to těžší než běžné mluvené slovo.
„Je to mnohem obtížnější. U toho štěkání je, že člověk musí pořád balancovat na hraně, jestli je to moc nebo málo. To se asi vyzkouší až před dětmi,“ popsal jeden z loutkoherců Adam Kubišta.
První reakce už herci znali z předpremiérových inscenací pro mateřské školy, dětské publikum prý příběh malého psíka velmi baví. Veřejná premiéra proběhla v Naivním divadle v sobotu odpoledne.
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka


Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka