Před sto lety k nám dorazila vlna válečných uprchlíků z Haliče, Ruska i z Itálie. A my jim pomáhali

„Tady nám komentuje místní kronikář, že přijížděli a jeden uprchlík přivlekl do Jilemnice žebřík. Jiný zase lucernu. Jedna rodina si přivedla krávu. Takže oni v tom zmatku popadli, co měli po ruce. Často velice iracionálně a přišli sem,“ vysvětluje ředitel Krkonošského muzea v Jilemnici Jan Luštinec, který věnoval osudu uprchlíků z Krakova a Lvova kapitolu své knihy o Jilemnici.

„Stát přiděloval jednotlivým okresům určitý počet uprchlíků a protože Jilemnice byla okresem, bylo ji přiděleno 385 uprchlíků, v samotném městě jich bylo kolem 150.“

Vláda tehdy dávala městu na jednoho uprchlíka korunu a sedmdesát haléřů. Město jim umožnilo pracovat. „Pracovali v dole tady na Kozinci, kde se těžila měď,“ upřesňuje Luštinec a dodává: „Barevné kovy byly ve válce žádané, tak se těžba obnovila. Tam je zajímavé to, že obyvatelstvo se k uprchlíkům chovalo velice vstřícně, dokonce se pro ně hrálo divadlo. “

V nedalekém Turnově bylo na 500 italských uprchlíků z vyklizeného pásma v Tyrolích. I ti pracovali. Jejich dílem je například cesta ke Třem svatým.

Do Liberce přišli Židé z východní Haliče. V novinách se objevily výzvy, aby lidé uprchlíkům darovali peníze, ošacení a hračky. V zajateckém táboře v Ostašově byli italští a ruští vojáci. Žili sice za plotem, ale mohli se podle archeologa Petra Brestovanského spolehnout na pomoc řady lidí s dobrým srdcem.

Lidé se za světové války ještě chovali lidsky. Za druhé už tu lidskost ztratili, tvrdí historik

„Některým nebylo jedno, jak tam žijí a přestože tenkrát byla nouze o jídlo, byli Liberečané se s nimi ochotni rozdělit. Máme důkaz, že jim nosili chleba a já jsem zjistil, když jsem se tou historií začal zabývat, že první světová válka na mě působila lidsky. Lidé se snažili těm, co se ocitli v neštěstí, pomoct. V druhé světové válce jsme ale tu lidskost ztratili.“

Vlna sympatií vůči uprchlíkům začala upadat ve chvíli, kdy sever Čech začal sužovat hladomor. Města se začala bránit přídělům dalších rodin. Z Jilemnicka hodně Poláků během války kvůli nedostatku jídla odešlo, dodává Jan Luštinec.

„Mezi těmi lidmi už převládal boj o to sehnat nějaké potraviny. Živili se krmnou řepou, která byla dřevnatá, takže se musela rozsekat sekyrkou a pak se z ní teprve dala vařit polévka. Proto lidé odcházeli na Bydžovsko a Jaroměřsko, kde bylo tepleji, byla tam úrodnější půda a nějaké potraviny se tam daly sehnat.“

Řada haličských Židů a taky částečně německy mluvících uprchlíků z Tyrol ale v Liberci a taky v nedalekém Janově dole zůstala. Pro jejich děti vyčlenila obecní zastupitelstva speciální učebny ve školách.