Playfight: Sebepoznávání bez limitů

Někdejší judista Martin Masák s tanečníkem a hercem Tomášem Wortnerem přinesli playfight i do Liberce. O aktivitě na hranici zápasu a hry s nimi mluvil redaktor David Hamr.

„Já začnu tím, co to není. Není to ani sport ani bojové umění. Je to seberozvojové setkání, kdy se lidé potkají nejenom slovem ale i neverbálně v primární situaci hry - zápasu a zjišťuji, co se v té situaci plné energie vlastně děje,” říká Tomáš Wortner z Brna, který koncept Playfightu vymyslel. Zájem o bojová umění, zkušenost s praktikováním jógy a pohybového divadla ho přivedlo k myšlence uskutečnit sebezkušenostní setkání, která by jejich účastníkům přinesla autentickou možnost sebepoznání v situacích bezpečné konfrontace s ostatními.

Koncept „bojové hry“, playfightu, vznikl v Brně, rychle si ale získal nadšené příznivce i v jiných městech. To je i případ Martina Masáka, který přinesl Playfight do Liberce.
„Já jsem vlastně dělal mnoho let judo, tam je hodně boje, ale chyběla mi tam ta hravost, bylo tam hodně rivality, byl to sport a mě na tom playfightu zajímal hlavně ten přesah,” vysvětluje někdejší judista Martin Masák svoji motivaci k zájmu o Wortnerův koncept a jeho propagaci v Liberci.

Martin Masák je propagátorem playfightu v Liberci|foto: David Sýkora

Na rozdíl od sportovního zápasu nebo jiných bojových her je playfight zcela bez vstupních omezení. A k čemu je playfight vlastně dobrý? Podle Martina Masáka vede k lepšímu sebepoznání fyzických a interpersonálních vlastností i osobních limitů účastníků. V Liberci už proběhlo několik „playfightových” setkání, to poslední koncem ledna, další se chystá na neděli 23. února.