Pavel Kikinčuk: svoji manželku jsem chytil na udičku

Nelákalo vás nikdy jako rozeného Hradečáka zahrát si v Klicperově divadle?

„Já vám řeknu, že mě to ani tak nějak nenapadlo. Protože já po škole dostal jako první nabídku od tehdy zastupujícího šéfa plzeňské činohry Divadla J. K. Tyla Oty Ševčíka. Pak jsem dostal víc nabídek, s kolegou Zdeňkem Mahdalem jsme jich dostali asi jedenáct, takže jsme v tomhle docela úspěšní. Všichni mi radili, ať jdu do Plzně. Že to je skvělé angažmá a že se tam dělá skvělé divadlo. Tak jsem se rozhodnul jít do Plzně.“

A asi to bylo dobré rozhodnutí, když jste tam strávil patnáct sezón.

„Já jsem tam byl naprosto spokojený, protože jsem se tam seznámil i s Tondou Procházkou, dramatikem a hercem. On psal různé konverzační komedie přímo na herce. A já byl jeho oblíbený herec, takže jsem hrál ve spoustě jeho her, jako byly Klíče na neděli, S tvojí dcerou ne, Vraždy a něžnosti a tak dále.“

Vaše dcera je taky herečka a díky ní jste už dědečkem pomalu dvouletého vnuka. Vaše žena je taky herečka. Někde jsem četla, že vás seznámil s vaší manželkou Zdeněk Mahdal.

„To bylo tak, že jsme dostali se Zdeňkem angažmá v Plzni. Byli jsme svobodní kluci, tak jsme koukali po holkách a manželka byla sólistka operety. Po představení jsme šli do klubu, tam byla i moje manželka a Zdeněk zapředl s Jindou rozhovor, ale ona pořád pokukovala po mně. Tak jsem si sedl vedle ní, povídali jsme si a já zjistil, že její koníček je rybaření. Tak jsem začal mluvit o rybách a vlastně jsem ji chytil na udičku.“

Vaše první filmová role byl Šimon Plánička ve filmu Slunce, seno, jahody. Kdybyste tušil, že to bude tak výrazná role, šel byste do toho znovu? Nebo ty nepříjemnosti a úskalí s ní spojené byly natolik silné, že si řeknete, že do takové role, se kterou budete spojován celý život, nepůjdete?

„To je těžké. Byla to první role po škole, já ji dokončil v roce 1983. Zdeněk Troška vypsal konkurz, pamatuju si, že jsem jel s kolegy z ročníku na Barrandov a Zdeněk si vybral mě. Byl jsem za to moc vděčný, byla to hlavní role a myslím, že ta komedie je velice úspěšná.“

Veronika Kánská jako Blažena Škopková a Pavel Kikinčuk jako Šimon Plánička ve filmu Slunce, seno, jahody|foto:CNC / Profimedia

Čím to je, že je tak úspěšná?

„Nevím, myslím, že z ní vyzařuje taková pohoda. Jsou to takové blbosti, že je tam krásné počasí a to se přenáší i na lidi, že to je taková pohoda a oni to mají rádi.“

Vy jste pokračování odmítl. Dlouho vás režisér Troška přemlouval?

„Já ji vůbec neodmítl. To bylo tak, že jsem měl hrát v pokračování filmu, to bylo Slunce, seno a pár facek, měl jsem tam přijet v druhé půlce filmu, jak se tam poperou. Ale protože jsem trávil prázdniny s mými rodiči u berlínských jezer, nějak jsme se špatně domluvili s produkcí a já myslel, že budu točit v jiném termínu, později. Oni mě všude sháněli, ale nesehnali a tak to vyřešili tak, že tam moje filmová matka řekne, že vykonávám vojenskou základní službu.“

K Antonínovi Procházkovi se v rozhovoru vracíme, bylo to osudové setkání, že jste se potkali vy dva?

„Ano, svým způsobem ano. Seznámili jsme se v Plzni a máme společný humor. My si rozumíme, takže když po mně jako režisér něco chtěl, tak já mu rozuměl. On mě provází od začátku angažmá v Plzni a provází mě až doteď.“

Alena Zárybnická a Pavel Kikinčuk při natáčení Záletů|foto:Alena Zárybnická, Český rozhlas

Řekněte mi, kdo vymyslel vaši přezdívku Pavel Hlemýžď Kikinčuk?

„To byl manžel mojí dcery. Koupili jsme si se ženou postel a on mi pomáhal. To byly dvě postele a on ji měl sestavenou za čtvrt hodinky. A já tu druhou sestavil asi za dvě hodiny. Já jsem velice pečlivej, ale pomalej.“

Ve filmu Slunce, seno, jahody i v seriálu Okresní přebor, kde jste hrál pokladníka, to byla jedna hláška za druhou, která se vám vybaví teď?

„Mně se vybaví jedno slovíčko, které jsem v seriálu používal velmi často, a to bylo slovíčko ʼČestněʻ.

Na závěr nesmí chybět tradiční štafeta otázek. Minule tu se mnou byl herec Pavel Neškudla a tady je jeho otázka pro vás. „Já bych se chtěl zeptat, jestli by nechtěl zazpívat nějakou písničku.“

„Tak jsem si vzal dneska lepší kvádro na sebe,
do pérek mně sice teče, ale mě to nezebe.
Secesní dnes mašličku mám, kabát tuze fajnovej,
když já přijdu k Šusterovům, říkaj, že jsem fórovej.
V těhle šatech voblečenej jsem já taky tuhle byl,
když jsem si tam Karolínu u Šusterů namluvil.“