Spousta Poláků napodobuje Čechy. Už víme, že víkend je důležitý, směje se polský spisovatel Mariusz Szczygieł

Mariusz Szczygieł je u nás známý svými knihami o Češích, jako je třeba Gottland nebo Udělej si ráj. O českou kulturu se podle svých slov začal zajímat v roce 2000, když přijel do Prahy udělat pro jeden polský časopis rozhovor s Helenou Vondráčkovou. Česky přitom neuměl, měl ale informace, že slavná zpěvačka mluví polsky.

„Když jsem ten rozhovor dělal, tak používala některá česká slova, potom už přeskočila na češtinu a mně čeština udělala takovou radost, když jsem to slyšel. A potom mi Helena vyprávěla o Martě Kubišové, a já jsem nikdy neslyšel o té zpěvačce. Začal jsem se o to zajímat a říkal jsem si: Musím se naučit česky, abych udělal rozhovor také s Martou Kubišovou. A když jsem to už za rok udělal, tak jsem měl nápad, aby z toho vznikla knížka. A tak vznikl Gottland a moje láska k české kultuře,“ přiblížil polský spisovatel počátek svého zájmu o Čechy.

V čem se Češi a Poláci liší

„Nesnáším zobecňování, ale existují vlastnosti české a polské. Vy jste víc klidnější, s nadhledem se díváte na věci, s odstupem. Poláci mají spoustu energie, reagují nervózně, a ta nervozita často způsobí jistou dynamiku, občas agrese. V nás je víc energie, mám dojem. Když se setkávám s Čechy, vždycky se ptají: Proč Poláci tak spěchají? To je první rozdíl,“ myslí si Mariusz Szczygieł.

„A druhý rozdíl, to mám takovou anekdotu. Když zemřela slavná jeptiška Lucie z Fátimy, tak polský tisk napsal: Zemřela slavná sestra Lucie z Fátimy, která mluvila s Matkou Boží. A český tisk napsal: Zemřela slavná sestra Lucie z Fátimy, která prý mluvila s Matkou Boží. A to je ten rozdíl. Mám dojem, že vy jste národ, který klade otázky, má pochybnosti, a my, Poláci, máme odpovědi. A ty odpovědi nám dává naše víra,“ dodal Szczygieł.

Co mají Češi a Poláci společného

„Občas to pivní břicho, to se týká většinou mužů. Ale myslím, že pokud jde o mentalitu, tak málo. Ačkoliv musím říct, že spousta hlavně mladých Poláků, ta střední vrstva, nějakým způsobem napodobuje Čechy. Už víme, že důležitý je víkend, že bychom o víkendu neměli pracovat, že můžeme jako Češi mít svou chatu, chalupu, a tam si grilovat, zpívat, číst knížky, dělat své koníčky a tak dále. My vás prostě napodobujeme. A máme rádi českou literaturu, která šíří tu slavnou českou pohodu,“ pokračoval spisovatel.

„Když jsem napsal knížku Gottland, Poláci ji četli, a spousta lidí už neříkalo, že Češi jsou hlavně zbabělci, nebojovali jako Poláci, my umíme bojovat a tak dále. To je ten polský pocit povýšenosti, to nesnáším. A když jsem napsal Gottland, tak se objevily takové hlasy, že je to kniha o odlišném způsobu přežití v dějinách. Není horší, není lepší, je jiný. Ale měli jsme nějak podobné dějiny. Český stát neexistoval 300 let, polský trošku méně. Ale lidé se chovali jinak. A to jsou ty odlišnosti,“ uvažoval Szczygieł nad rozdílným přístupem obou národů ke své historii.

Vztahy Čechů a Poláků

„Když se dělají veřejné výzkumy v Polsku, který národ máme nejraději, tak jsou Češi na prvním místě. Občas na druhém, na prvním jsou třeba Američané, ale Češi jsou vždycky u nás v té oblibě vysoko. Mám dojem, že Poláci prostě milují Čechy a českou kulturu. A četl jsem, že v Česku ta sympatie taky stoupá. Hlavně kvůli tomu, že Češi jezdí na sever Polska a poznávají moře, Balt a Mazury a tak dále.“

„A když někdo řekne v Polsku: No to víte, že Češi nás nemají rádi. Já mu říkám: Jak to? Jedna prodavačka se vůči mně chovala tak nehorázně. Já říkám vždycky: Prosím vás, každý si najde takového Čecha, jakého si zaslouží,“ uzavřel polský publicista.