Legendární Jizerská 50: Chce to nadšení a námahu. A hlavně… dobře namazané lyže
Opatřit skluznici voskem není jen tak, obzvlášť v době, kdy jsou vosků desítky. Na servis lyží se zaměřuje další díl našeho seriálu.
Červený, modrý, fialový, růžový... vosků na mazání běžeckých lyží je nepřeberné množství. A vyznat se v tom, jaký a kdy na skluznici nanést, není jednoduché. Skoro by se dalo říct, že jde o alchymii. V jednom ze ski servisů, kde se pracovníci před a během Jizerské 50 ani na chvíli nezastaví, si to ověřila naše reportérka.
V dílně ski servisu nad stojanem s upevněnou lyží zastihla Petra Pilze. Na poličce před sebou má vosky, spreje, ředidlo, kartáče, a další věci a popisuje, co takovému mazání vlastně musí předcházet. Další postupy odtajnil také Marek Pazderský, lyžař a majitel ski servisu. Lyže se tam mažou celou sezonu, teď jich tu stojí opřených o stěnu mnohem víc než obvykle, důvod je jasný.
Pánové se o tomto víkendu nezastaví, v noci prý zřejmě ani nepůjdou spát. Mazání je zkrátka velká věc a řeší se od počátků závodu. Pokud jste si náhodou mysleli, že první závodníci šli na konci 60. Let na trať Jizerské 50 s vybavením odpovídajícím pohádce Krakonoš a lyžníci, vyvede vás z omylu etnolog Libor Dušek. Mazání bylo i podle nestora Jizerské 50 Ladislava Míky, který nevynechal od 1. do 51. ročníku jediný závod, tématem vždy. Rozhodování ale dřív tak těžké.
Čtěte také
A jak to vidí lyžařka Diana, kterou naše redaktorka potkala při tréninku ve stopě? Poslechněte si v reportáži.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
