Kolik žije v Krkonoších vlků? I na to odpovídal ředitel Správy KRNAP Robin Böhnisch

„Polský národní park, náš partnerský, je pravděpodobně nejnavštěvovanější národní park světa, co se týče množství návštěvníků na plochu. No a když to spojíme, protože příroda hranice nezná, s tím českým národním parkem, tak pravděpodobně patříme do první pětice světově nejnavštěvovanějších národních parků,“ přiblížil Robin Böhnisch turistický zájem o Krkonoše jako celek.

A právě za spolupráci s polskými kolegy získal KRNAP od Euroregionu Nisa ocenění za vzorovou přeshraniční spolupráci. „Možná začnu jedním rekordem, jedním prvenstvím. Oba krkonošské národní parky, na české i polské straně, jsou od roku 1992 biosférickou rezervací UNESCO. A to byla úplně první, bilaterální biosférická rezervace na světě. Takže tam to začíná nějak formálně a od té doby už to běží různými projekty výuky českého jazyka v Polsku, polského jazyka na české straně Krkonoš, společnými projekty na ochraně přírody, až po veliký projekt společné péče oba dva krkonošské národní parky,“ vysvětlil ředitel Správy KRNAP, za co ocenění dostali.

Regulace aut v horách

Právě kvůli vysokému počtu návštěvníků ale Správa KRNAP musela sáhnout k nepopulárnímu kroku, a to k přísnější regulaci automobilové dopravy v horách. Ta totiž podle ředitele dosáhla už kritické úrovně.

„My jsme si už dlouhodobě nastavili náš vztah k návštěvníkům hor. Přednost by měli mít především pěší turisté, potom jsme samozřejmě vyčlenili nějaké trasy pro cyklisty a teprve potom by měli nastupovat ti, kteří se pohybují auty. A optimálně opravdu jenom například k místu svého působení, svého bydliště, svého zaměstnání. Ale nešlo už udržet to, že každý pěší turista na těch vyhlášených trasách se místo přírody stále musí rozhlížet a ohlížet za sebe, jestli nebude mít problém s nějakým jedoucím autem. Takže i když doprava je v Krkonoších nějak regulována od začátku 60. let a nově potom zákonem, který platí už od roku 1992, tak se nám nyní naskytla možnost využít moderní technologie a nasadili jsme v terénu také kamery, které kontrolují nelegální průjezdy automobilů. Vyvolalo to samozřejmě pozornost, ale musím říct, že z hlediska zpětné vazby návštěvníků a často i místních obyvatel jsme udělali dobře. Tam, kde jsou kamery nasazeny, nelegální pohyb vozidel klesl v některých případech až o desítky procent,“ nastínil Robin Böhnisch.

Kamery podle něj fungují i preventivně, takže odradí náhodné řidiče, kteří by do hor chtěli zajet. „A různí dodavatelé, různí řemeslníci se také naučili včas požádat si o výjimku, která může být vydána až na dva roky. A pokud je ten vjezd v takovém případě zdůvodněný, tak se nemají čeho obávat. Naopak jim to dává jistotu, protože mají ve svém e-mailu, ve své kapse povolení na dva roky. Vědí, kterou trasu můžou využívat, a nemusí se stresovat tím, jestli na nějakou cestu vjeli legálně nebo nelegálně,“ dodal.

Vlci v Krkonoších

„Není vůbec jednoduché říct, protože na rozdíl od kočkovitých šelem, třeba od rysa, kdy ta kresba na srsti je unikátní, tak ti vlci vypadají často všichni stejně. Velmi špatně se počítají. My vycházíme z genetiky, z různých nálezů po vlcích a odhadujeme, že máme dvě až tři smečky a počet vlků se pohybuje někde mezi šesti až dvanácti kusy,“ uvedl Robin Böhnisch k tomu, kolik vlků se v současnosti v horách pohybuje.

Zatímco ochránci přírody jsou z návratu těchto šelem nadšení, farmáři, zejména chovatelé ovcí, už zase tolik ne. „Útoků na hospodářská zvířata, zejména právě na ovce, je opravdu mnoho. Tak trochu to ukazuje, proč se asi v Krkonoších v uplynulých staletích ovce nikdy nechovaly. Kromě Jilemnicka vlastně nemáme záznamy o tom, že by původní obyvatelé Krkonoš chovali ovce. Vždycky to byly krávy, trochu kozy a koně, ale ovce se v Krkonoších prakticky nevyskytovaly. Možná, že je to právě z toho důvodu, že i v těch minulých staletích se vlk soustředil právě na toto hospodářské zvíře,“ uvažoval si Böhnisch.

Útoky na jiná hospodářská zvířata prý nejsou příliš časté. Trikem chovatelů ovcí proto může být i přidat do ovčího stáda třeba kozy. „Je to taková zkušenost z Kavkazu, kde chovatelé, pokud zrovna nemají nějaké větší množství psů nebo jsou to menší stádečka, tak přidávají k těm ovčím stádům právě několik jedinců koz. Ty se pak stanou takovými přirozenými lídryněmi toho stáda a tam ty útoky vlků pod Kavkazem nejsou tak zaznamenávány.“

Zprávy o útocích i náhrady škod

Správa KRNAP také vyvinula aplikaci, prostřednictvím které chovatelé dostávají informace o škodách na hospodářských zvířatech v různých oblastech. „Máme takovou mobilní aplikaci, kam se každý hospodář v Krkonoších může přihlásit, a pak mu přijde SMS, pokud dojde na nějakém místě Krkonoš k útoku na hospodářská zvířata. My těch hospodářů máme ke dvěma stovkám, ale v té aplikaci jich je teď přihlášeno něco přes třicet. Jsou to především ti, kteří mají ovce,“ sdělil Robin Böhnisch. Farmářům ale pomáhá Správa parku i jinými způsoby.

„Jednak jsou hospodářům přímo vypláceny škody. Máme takové dva vlčí koronery, to znamená dva odborné pracovníky, kteří po přivolání od hospodářů ihned zkontrolují a potvrdí, že šlo skutečně o útok vlka a ne třeba psa ze sousední vesnice. Ta poškození na zvířatech jsou totiž charakteristická. My potvrdíme, že šlo o útok vlkem a škody už potom řeší krajské úřady. A pak existuje nový model podpory hospodářů, se kterým taky pomáháme, a to je takzvaná újma v oblasti, kde se vlk vyskytuje. Nás žádají hospodáři o nějaké prostředky na to, že mají zvýšené náklady, to znamená, častěji chodí kontrolovat, spotřebují víc benzinu a podobně. A my opět administrujeme tyto žádosti.“