Herečka Kateřina Macháčková: To, že vypadám mladě, je asi tím, že mám infantilního ducha
Uznávaná herečka, oblíbená pedagožka a publicistka. Tím vším je Kateřina Macháčková, kterou diváci znají už od konce šedesátých let minulého století. Letos oslaví 72. narozeniny, ale nikdo by jí takový věk nehádal. „To, že vypadám mladě, je asi tím, že mám infantilního ducha,“ komentuje to s úsměvem.
Pražskou DAMU ukončila v roce 1972 a už v té době měla čest spolupracovat s českou hereckou legendou Vladimírem Menšíkem. „Vláďa byl mimořádný, báječný člověk. Poprvé jsem s ním dělala někdy mých 22 letech malou televizní komedii Jsem přece šofér. Mého partnera tam tenkrát hrál Jirka Hrzán a mého otce právě Vláďa Menšík. To bylo moje první setkání s ním a bylo to úchvatné. Znám ho tedy v podstatě od svých brzkých začátků až po poslední věc, kterou točil. Tam už ho vozili z Thomayerovy nemocnice v sanitce,“ vzpomíná.
Profesorka v Životě na zámku
Významnou hereckou rolí Kateřiny Macháčkové byla Marie Králová v seriálu Život na zámku. Ten je stále velmi oblíbený a televize ho často reprízuje. Pustí si ho po letech i jedna z hlavních protagonistek? „Ano, v neděli si vždy udělám kávu, sednu si a dívám se. Je to takové nostalgické vzpomínání, ale je to vtipné, lidi tam moc príma hrají,“ říká herečka, které role Marie přišla v pravou chvíli.
„Nabídka mi přišla ve věku, kdy herečky už v podstatě moc nevystupují. Já jsem tehdy začala fušovat do psaní a obsazení mi pochopitelně zkvalitnilo i herecké jméno. Lidi o mně věděli, i knížky se díky tomu nějak ujaly, a potom jsem byla hodně obsazovaná v divadle.“
Roli nejisté a nerozhodné profesorky ztvárnila ale tak věrohodně, že se to negativně podepsalo na její filmové a televizní budoucnosti. „Od té doby jsem skoro netočila, zřejmě jsem se tam tak moc ztotožnila s učitelkou matematiky, že pak už nic. Já mám ale strašně ráda divadlo, tak mi to chybí… nechybí.“
Zápisky z blázince
Fejetony, adaptace divadelních her nebo knihy Zápisky z blázince, Útěk z ráje a další. Herečka v sobě v pozdější životní etapě našla chuť také psát. „Kde se vzalo nutkání k psaní? To bylo v období života ženy-herečky po čtyřicítce, kdy nejsou role a cítí se jako taková, že skončila kariéru. Tak jsem si obarvila vlasy nazrzavo, šla jsem ke kartáři a ten mi vyložil, že bych měla psát. Druhý den jsem si koupila počítač a za tři dny začala psát, nejdřív fejetony.“
V té době zemřel její otec, herec a režisér Miroslav Macháček. V jeho pozůstalosti našla deník z doby, kdy byl hospitalizovaný v psychiatrické léčebně. Nejprve se rozhodla ho pouze zdigitalizovat, potom ji synův kamarád přesvědčil i k jeho knižnímu vydání, a tak vyšla kniha Zápisky z blázince, která se setkala u čtenářů s velkým ohlasem.
Psaní, hraní, ale i učení – i tato profese Kateřinu Macháčkovou moc baví. Na pražské konzervatoři jí právě odmaturoval ročník, se kterým strávila čtyři roky a nastudovala muzikál Probuzení jara. „To je něco, co mi dodávalo ohromnou sílu. Jako učitelka si ale nepřipadám, předávám hlavně svoje zkušenosti. Moji studenti jsou všichni mnohočetně talentovaní a určitě budou mít úspěch. Věřím, že člověk, který je talentovaný a chce to dělat, tak prorazí. V herecké profesi potřebujete mít ale také element štěstí, tedy že v tu chvíli zrovna někdo potřebuje herce vašeho typu.“
Bude vydávat druhý díl knihy Zápisky z blázince? Jaké monodrama, kde ztvárnila hlavní roli, mělo právě premiéru? To vše uslyšíte v záznamu celého pořadu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.