Dramatický střet osmi žen s tradicí ortodoxní židovské víry. To je hra Mikve

Hra dnes osmačtyřicetileté dramatičky, herečky, režisérky a scénáristky Hadar Galron vyvolala v Izraeli v době svého vzniku, v roce 2005, velkou vlnu nevole. Současně ale získala řadu ocenění, mezi nimi i cenu "Izraelské divadelní akademie."

Vyostřené drama o protestu proti svazujícím pravidlům bylo přeloženo do mnoha jazyků. V Česku ho už uvedlo Národní divadlo (2008) a Městské divadlo v Mladé Boleslavi (2015). V Malém divadle v Liberci se v něm představí osm hereček z libereckého souboru - Markéta Tallerová, Veronika Korytářová, Jana Hejret Vojtková, Jana Stránská, Barbora Bezáková, Karolína Baranová, Štěpánka Prýmková a Eliška Jansová.

Mikve je dramatem žen v kulisách ortodoxní židovské víry.jpg|foto: Lucie Fürstová

Jednoduchá scéna, která nechává prostor herečkám, v Liberci navazuje na přiznané cihlové zdi interiéru divadla. I bazén lázně, kde se pravidelně jednou měsíčně setkávají věřící židovské ženy, aby vykonaly duchovní očistu, je postaven z cihel. Šošana, Šira, Chedva nebo Hindi jsou ale každá úplně jiná. Psychologicky bohaté postavy se tu sřetávají jak mezi sebou, tak se svou vírou.

Do ortodoxní ženské komunity přichází Šira, nová lázeňská v podání Veroniky Korytářové. Právě před ní a díky ní se pozvolna obnažují jednotlivé dosud skryté osudy osmi žen. Jejich soukromá dramata, která všechny důvěrně znají, žádná z nich o nich ale nemluví.

Příběh ženských osudů pod tlakem víry a událostí režíruje muž, mladý Slovák Jakub Nvota, který pracuje v libereckém divadle vůbec poprvé.

„Ty modely, to chování těch žen, fungování těch manželství, fungování vztahů, to řeší obrovské množství lidí, i mimo ortodoxní židovské či křesťanské komunity. Já si myslím, že ta hra je o nás, o tm, jak se vlastně lidé chovají ve vztazích,“ popsal hru režisér Jakub Nvota.

Drama Mikve je o ženském údělu.jpg|foto: Jakub Volný

 Tradiční židovský rituál otevírá v inscenace otázky postavení žen ve společnosti, vztahu víry a současného života, ale i vztahů jako takových. A u těch nezáleží na tom, kde k nim dochází, myslí si dramaturgyně Lenka Chválová.

„To, co tam ty ženy hledají, tu odvahu vzít svůj život do svých vlastních rukou, to zažíváme každá neustále. Dotýká se to ženského údělu, který je stejný na celém světě,“ sdělila Lenka Chválová.

Markéta Tallerová v roli Šošany, lázeňské, která léta přihlíží trápení svých klientek, aniž by se je jakkoliv pokoušela řešit, je nadšená ze spolupráce s Jakubem Nvotou i z reakcí publika při veřejné zkoušce.

„Mě moc potěšilo, že to není jenom drama, že se tam mnohokrát lidi smáli nahlas. A na konci, ta inscenace je udělaná tak, že pocítí katarzi a nějaký způsob očištění. Na tom bylo vždycky založené divadlo, antické drama, a vždycky na to lidé chodili,“ myslí si Tallerová.

Podle autorky inscenace Hadar Galron je Mikve jenom kulisa, vnější svět. Ty vnitřní světy jsou ale všude stejné, stejně tak jako ženy.