Doma jsme měli 5 tisíc knih, jsem odkojená detektivkami, vzpomíná spisovatelka Truhličková

V roce 1990 se provdala do Nizozemska, kde učí angličtinu a překládá. Vyrůstala obklopena knihami svého otce, doktora filozofie a učitele češtiny na gymnáziu v Ústí nad Orlicí. Po fakultě tělesné výchovy a sportu pracovala jako překladatelka a tlumočnice. Díky tomu se seznámila i s manželem a usadila se v Nizozemsku. Do východních Čech se ale pravidelně vrací.

Jak často se vám podaří vrátit se do rodných východních Čech?

Já do Čech vlastně jezdím v poslední době každý měsíc. Jednou za dva měsíce jezdím se svým mužem, protože máme prázdniny, protože já ještě pořád učím. Jednou za měsíc vždycky extra létám.

Když se domů vrátíte, jste v tu chvíli v Česku anebo v Nizozemsku?

To je velice dobrá otázka. Já vždycky říkám, že jsem si Holandsko zamilovala. Musím říct, že to trvalo nějakou dobu. Já jsem odešla do Holandska po revoluci. Vlastně nikdy jsem si nedovedla představit, jak těžké to je odejít, protože jsem šla vlastně s někým, koho jsem opravdu milovala, myslela jsem si, že to bude opravdu procházka růžovým sadem. Když jsem tady tlumočila, tlumočila jsem hlavně s Američany, oni mi vždycky říkali: „Až vy tam přijdete, tak budou všichni nadšení a bude to pro vás jednoduchý.“ A já jsem tam přišla a nikdo nadšený nebyl a nikdo na mě nečekal.

Když jsem tam přijela, tak to bylo v roce 1990, oni se tam fakt na nás z východu dívali jako na někoho, kdo se tam přišel vydělat. Taky mi to všichni naznačovali. Zvláštní je, že jsem se musela hlásit na policii, přestože jsem byla jako vdaná. A mému mužovi řekli, že pokud bychom se rozvedli, takže mě musí zaplatit lístek na vlak do Čech. To vám moc na sebevědomí nepřidá.

Dětem je strašně důležité naslouchat.

Kdy vám poprvé proběhlo hlavou, že kromě překládání a vaší práce, kterou máte, bude vaší zálibou i psaní?

Vždy jsem říkala lidem, snad už když jsem byla tady na vysoké škole, že jednou napíšu knížku, že to bude detektivka. Já jsem fakt neměla vůbec tu potřebu psát, já jsem měla pocit, že ten život je naprosto naplněný.

Váš tatínek byl doktor filozofie, učitel češtiny na gymnáziu v Ústí nad Orlicí a ve vašem životopise se píše, že jste vlastně vyrůstala mezi knihami svého otce. Když přijdu k někomu, u koho vidím hodně podobnou knihovnu, jako mám doma, mám pocit, že v tu chvíli jsem se spřízněnou duší. Máte to stejně?

Tohle já úplně miluju a u nás doma bylo, nevím, pět tisíc knížek nebo něco takového a bylo hrozně fajn, že s taťkou jsem si vždycky o knížkách mohla povídat. Takže jsme seděli večer u kuchyňského stolu a opravdu jsme to rozebírali. Já jsem teda tíhla k science fiction, ale taky k detektivkám, a to jsem úplně milovala. Takže já jsem opravdu detektivkami odkojená.

Spisovatelka Jana Schrevel Truhličková|foto:Honza Ptáček, Český rozhlas

Kdybyste teď měla citovat jednu větu z vaší knihy Bunkr, která je pro nás všechny důležitá. Víte, která by to byla?

Já si myslím, že úplně nejdůležitější, doufám, že to v té knížce také vyzní, je, abychom naslouchali svým dětem. Je úplně jedno, jestli jim nasloucháme, když jsou jim tři nebo sedm nebo patnáct nebo potom, když vyrostou, ale abychom jim naslouchali a brali je jako partnery. Mému synovi Basovi bylo necelých šestnáct let a já jsem opravdu měla pocit hrozně dlouho, že on to měl v hlavě srovnané líp než já v padesáti. A to si myslím, že pokud si to uvědomíme, že ty děti nám fakt mají hrozně co dát. Samozřejmě, že je musíme vychovávat, ale je strašně důležitý jim naslouchat.

Na závěr otázka, kterou klade umělá inteligence. Vaše detektivka je plná napětí a často se odehrává v ponurých kulisách, když ale odložíte pero, existuje nějaká úplně obyčejná, banální věc, která vám spolehlivě zvedne náladu a vykouzlí vám úsměv na tváři? Třeba vůně čerstvého koláče, pohled na rozkvetlou pampelišku nebo zvuk padajícího deště na okno?

Já bych si z toho, co jste mi teď nabídla, asi vybrala nejvíc ten koláč. Určitě dobré jídlo nebo návštěva dobré restaurace mně vždycky vykouzlí úsměv na rtu.

Přestěhovala by se Jana Schrevel Truhličková do Nizozemí znovu? Co se přihodilo synovi? Jak se srovnávala s jeho smrtí? Poslechněte si celý pořad.