Do základních škol se vrátili prvňáci a druháci. Otevřené jsou i speciální školy

Dětem už začala výuka. Těšily se zpátky do školy?

Tady na základní škole pro děti s handicapem v Jedličkově ústavu v Liberci se vrací do běžného režimu. Děti už jsou ve třídách, kde nemusejí mít roušky. To jen ve společných prostorách, a děti, kterých jsem se ptala, se do školy už moc těšily. Určitě by se našlo pár jedinců, kterým distanční výuka vyhovovala lépe doma, ale v obecné rovině jde říct, že více dětí se chtělo vrátit sem do tříd. Panovalo tady místy dokonce nadšení, jak se sem někdo už těšil. Možná více než na výuku na kamarády, jak už to bývá.

Na začátku jsme říkali, že ředitelé námi oslovených škol vítají, že výuka se do speciálních škol může vrátit v běžném režimu. V Liberci jsou rádi také?

Rozhodně, podle toho co jsem tu zjistila. Ocenili to učitelé a rád je také ředitel speciální školy Vít Šťastný. Pokud jde o distanční výuku pro děti s tělesným postižením, v ní zásadní problém nevidí, ta mohla fungovat jako v běžných základních školách. Pokud jde ale o děti s mentálním postižením nebo kombinovanými vadami, tak už je vzdálená výuka velkým problémem. Přes internet v rámci online hodin ji de facto odbavovat nejde, pro děti je nezvladatelná, nic neříkající, nic nedávající.

Děti se speciálními potřebami jsou zvyklé pracovat s učiteli i asistenty pedagoga a vyžadují odbornou péči, jejich vzdělávání je pro rodiče velmi náročné a z dlouhodobého hlediska by bylo vlastně téměř nemožné. A tak škola vítá, že je znovu otevřená po více než dvou týdnech a rovnou pro všechny děti.

Jak vlastně tedy taková distanční výuka vypadala? Byla přes internet, nebo děti jen dostávaly klasické úkoly?

Některé třídy měly online výuku, ale spíše než o učení to často bylo o kontaktu. Děti se pozdravily s paní učitelkou, se spolužáky, popovídaly si, pak došlo i na školní látku, ale opravdu v mnohem omezenější míře než v běžné hodině tady ve škole. Děti s těžšími postiženími dostávaly klasicky úkoly, z učebnic a pracovních sešitů. Stejně postupovali například i na speciální škole v Jablonci nad Nisou, kde si rodiče vždy vyzvedli sešity, v nich úkoly, a děti pracovaly v týdenních cyklech – tedy v pondělí si úkoly vyzvedly a v pátek vše odevzdávaly.