Výnosný obchod, vyhlášená lahůdka i spousta dřiny – to vše je vysocké zelí

15. listopad 2016
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Vysocké zelí má typický tvar, který by se dal přirovnat k diamantu

Ruční práce, která zaměstnávala celé rodiny, významný zdroj jídla i obchodu a především vyhlášenou lahůdkou je již od 17. století vysocké zelí. Červené, špičaté, křehké a vypěstované v okolí Vysokého nad Jizerou. Podzimní vysocké náměstí na přelomu 19. a 20. století bývalo obležené formanskými vozy, které se plnily zelnými hlávkami.

„Všechno to zelí se prodalo a kromě toho se roznášelo na Smržovku, na Tanvald, různí strejcové ho na trakařích a v krosnách roznášeli po horách,“ vypráví etnolog a vysocký rodák Daniel Dědovský.

Zelné políčko pro vlastní potřebu měl u chalupy prakticky každý. Ve velkém na obchod ho pěstovali většinou sedláci. „Zelí se v minulosti pěstovalo tolik, co brambor,“ zdůrazňuje Dědovský. Pro všechny pěstování zelí znamenalo hodně ruční práce, která zaměstnávala celé rodiny. Náročnost pěstování zelí je také důvodem, proč zelařina z kraje mizí,“ podotýká Dědovský.

Zelinářská piplačka aneb Vstávej semínko, holala

Nejprve je nutné vypěstovat hlavateční semínko, což dělal zpravidla každý sám. Semínka se i prodávala, ale byla dost drahá. Záhon musí být hnojený a dvakrát zrytý, hlavatka se musí plít a protrhávat, aby silné sazeničky měly dost místa a až teprve se přesazuje na pole. „To už se jí neříká hlavatka, ale už je to zelí,“ upozorňuje Dědovský.

Pole plné vysockého zelí

Nebezpečné housenky – zelné likvidátorky

Tím ruční práce nekončí. Pokračuje sběrem housenek. To byla práce pro důchodce, kteří již nezvládali fyzicky náročnější práce, pomáhat musely i děti. „Zelí má dva škůdce. Běláska a můru zelnou. Byly roky, kdy to housenky nad sedlákem vyhrály a celá úroda byla zničena,“ dodává Dědovský. Samozřejmě, že i sklizeň zelí byla ruční.

Zelná šťáva na žízeň i podrážděný žaludek

Vysocké zelí je už zkrátka známá značka

Zelí se jedlo třeba k huse, ale i k husí krvi. Samozřejmě také k vepřové. Masa ale byl na horách vždy nedostatek, a tak byla na talíři malá porce masa a velká porce zelí. Zužitkovala se i zelná šťáva, která se pila na podrážděný žaludek i na žízeň.

O horské zelařině bude Daniel Dědovský přednášet v pátek 18. listopadu od 16 hodin ve Vlastivědném muzeu ve Vysokém nad Jizerou, poudačky o zelí přednese Slávka Hubačíková. V sobotu 19. listopadu proběhne ve Vysokém nad Jizerou již třetí Zelobraní.

Spustit audio