Václav Klaus versus komunitarismus

Prezident mluvil o NGOismu, což je termín vytvořený ze zkratky pro neziskové organizace. Je to podle něj "jedna ze soudobých módních ideologií, kterou nesdílí". Nesrovnával ho ale s komunismem; měl naopak použít podobně znějící slovo komunitarismus.

Na své internetové stránce uvádí věc na pravou míru v rubrice Co Klaus neřekl: "Někteří z nich /rozuměj občané/ horlivě naslouchají věrozvěstům občanské společnosti (nebo komunitarismu) a NGOismu a začínají nedůvěřovat parlamentnímu systému." V dovětku k tomuto citátu Klaus píše, že komunitarismus je převážně americká verze konceptu občanské společnosti. Podle prezidenta je tedy zjevně tento myšlenkový proud nějakým způsobem nebezpečný pro parlamentní demokracii.

Klaus v tomto případě nijak blíže nerozvedl, co pojmem komunitarismus vlastně myslí a jaké zlověstné charakteristiky s ním spojuje. Z jeho předcházejících vystoupení ale můžeme tyto názory dobře rekonstruovat. Není to totiž rozhodně poprvé, co prezident postavil komunitarismus na pranýř. Hojně tak činil během devadesátých let v rámci svých polemik s Václavem Havlem. Již tehdy komunitarismus používal v podstatě jako synonymum pro termín občanská společnost a označoval ho za nebezpečí pro lidskou svobodu.

Co konkrétního má komunitarismus podle Klause na svědomí? Je to ideologie, která se podle něj snaží shora a odkudsi zvenku zkonstruovat lepší svět. Nutí lidské jedince, aby vstupovali do uměle zkonstruovaných skupin nebo komunit, které by byly zcela uniformní, podobně jako to dobře známe z doby komunismu. Komunitaristé prý dále chtějí změnit lidskou přirozenost namísto toho, aby brali lidi takové, jací jsou. Konstruují utopické lepší světy a považují se za vyvolený předvoj, který k tomu má dovednosti a oprávnění.

To může být stručná charakteristika toho, co si Václav Klaus pod pojmem komunitarismus představuje. Takto ho definoval kupříkladu v jednom ze svých projevů na fóru v Alpbachu.

Ten, kdo je alespoň v minimální míře s argumenty komunitaristů seznámen, ale dobře ví, že tento myšlenkový proud znamená něco zcela jiného, než co se Klaus pokouší tvrdit.

Komunitarismus je jedním ze směrů politické filozofie, který vznikl během osmdesátých let v polemice s liberalismem, jak ho definoval především John Rawls. Lidé jako Michael Sandel, Charles Taylor, Michael Walzer či Alasdair MacIntyre nesouhlasili s Rawlsovým pojetím lidské společnosti. Tvrdili, že liberalismus definuje člověka jen jako bytost vedenou pouze svým vlastním zájmem s cílem maximalizovat zisk a užitečnost. To podle nich vede k atomizování společnosti. Proti tomu kladli lidskou bytost, která se nerodí jako jakýsi nezakotvený jedinec, ale jako člen konkrétní rodiny, konkrétní komunity a konkrétní společnosti. Liberalismus by podle nich chtěl člověka z těchto vazeb vytrhnout.

Je tedy vskutku pikantní, když Klaus hovoří o tom, že komunitaristé chtějí nahnat lidi do uměle vytvořených komunit, případně že se shora snaží zkonstruovat lepší svět. Opak je pravdou. Zastánci tohoto přístupu se bojí toho, že k takovýmto jevům dochází v moderní společnosti, která jedince vytrhává z jeho přirozených základů.

Prezident také proti údajným umělým komunitaristickým skupinám klade rodinu jako atribut přirozeného uspořádání světa, které by chtěl komunitarismus svým utopickým konstruktivismem rozvrátit. Tady nezbývá než konstatovat, že tento argument svědčí o tom, že Václav Klaus je přesvědčeným komunitaristou.

Rodina je totiž pro komunitaristy hlavním argumentem proti podle nich zkresleným představám liberálů. Právě na rodinu jako na přirozené společenství v němž je člověk zakotven v protikladu k individuálnímu egoismu kladou maximální důraz.

Tento komentář nemá být obhajobou komunitarismu. Chce pouze upozornit na to, že prezident v polemice s tím, s čím nesouhlasí, občas používá zcela nesmyslné argumenty. Jak o tom napsal filozof Milan Znoj, "střílí od pasu a v kulometných dávkách". V případě komunitarismu jeho salvy míří na nevinného.