V Moravské gobelínové manufaktuře si můžete utkat vlastní tapiserii

Zkušené tkadleny v ní i dnes, stejně jako dříve, ručně vyrábějí gobelíny a tapisérie, nebo restaurují vzácné historické textilie. Na jejich práci je možné se podívat a dokonce si ji i vyzkoušet, protože manufaktura funguje už několik let také jako živé muzeum. Zájemci se tak mohou podívat do provozu gobelínové a kobercové dílny s více než stoletou tradicí.

Během prohlídky uvidí, jak vzniká gobelín či jak se váží kobercové uzly. Řadu úkonů si mohou osahat a sami vyzkoušet. Navíc uvidí v chodu historické stroje, které jsou dnes již technickými památkami. Ve stylové kavárně se pak mohou podívat na dobové filmy o dílnách a řemeslech na Valašsku a prohlédnout si galerii moderních i historických tapiserií.

Rudolf Schlattauer spojil výtvarné umění s užitnou hodnotou

Zakladatel gobelínové manufaktury Rudolf Schlattauer pocházel ze severní Moravy. S technikou ručního vázání koberců se seznámil v Norsku, kde byl na léčení s tuberkulózou. Napadlo ho, že by mohl využít tradici tkalcovství v regionu a spojit ji s výtvarným uměním. Právě takovou kombinaci gobelínová technika umožňuje.

Vznik nové tapiserie|foto: Roman Verner

První pokusy začal realizovat v Opavě kolem roku 1896 a první dílnu pak otevřel o tři roky později v Zašové. Pracovalo v ní okolo dvou desítek tkadlen. Schlattauer se dokázal obklopit vynikajícími výtvarníky. Díla vyrobená v jeho manufaktuře měla od počátku vysokou uměleckou hodnotu.

Firma si začala vychovávat své budoucí zaměstnance

V roce 1908 Zemský úřad v Brně vydal manufaktuře, která už deset let fungovala, statut školy. Pro existenci firmy to byl historický okamžik. Instituce mohla vychovávat odborníky v oboru, protože od úřadu dostávala peníze na platy pedagogů a zaměstnanci získali nárok na důchod. Počet významných zákazníků rostl a v roce 1909 se firma přestěhovala do Valašského Meziříčí.

Gobelínová manufaktura přestála obě světové války. V padesátých letech zahájila restaurování historických tapisérií a stala se součástí nově vzniklého Ústředí uměleckých řemesel. Po jeho rozpadu po roce 1989 jí hrozil zánik. Výroba se na jeden rok úplně zastavila. Zachránil ji v roce 1993 současný ředitel, akademický malíř Jan Timotej Strýček.