V Horní Lužici na Velikonoce ožívají staré slovanské zpěvy

V Horní Lužici na Velikonoce ožívají staré slovanské zpěvy

V Horní Lužici kousek za českým Hrádkem nad Nisou se udržel zajímavý velikonoční zvyk –zpívání kěrluší.

Jako v Čechách 17.století, alespoň co se hovorového jazyka týká, si připadá Čech nebo Moravan, který zavítá do Horní Lužice v sousedním Německu.

Kousek za českým Hrádkem nad Nisou žije nám blízký slovanský národ- Lužičtí Srbové, kteří si udrželi zajímavý velikonoční zvyk - půlnoční zpívání kěrluší.

Osmdesátiletá Mari Henschelová zpívá kěrluše zvěstující zmrtvýchvstání Krista už od dětských let. Čech se v Horní Lužici dorozumí – do roku 1635 byla Horní Lužice součástí Zemí Koruny české. Po 2. světové válce ji ale politici rozdělili mezi Německo a Polsko.

Paní Mari sice změnili srbské příjmení na německé, ale Slovankou je stále i s hornolužickými zvyky, které spolu se svými kamarádkami ve sboru Kantorki ve vesnici Slepo ostatním lidem vždy o Velikonocích a jiných křesťanských svátcích připomínají.

Milan Turek z infomačního centra na Ještědu se o zpívání kěrluší poprvé dozvěděl v knížce Ludvíka Kuby: „Zpívají se ze soboty na neděli, o Velké noci. Písně se zabývají oslavo Krista.“

Před tím, než začnou Kantorki kěrluše zpívat, zapálí svíci, dají ji do speciální lampičky a meditují. Mají na sobě velikonoční srbské kroje - v rodině paní Anemarie Hainové se dědí z generace na generaci.

„Kroj je už sto let starý a mám ho po praprababičce,“ vysvětluje paní Anemarie. Kroj tvoří plisovaná zelená sukně, bílá blůzka,černá vesta a zelený vyšívaný čepec.

Kantorki zpívají ze starého zpěvníku, v němž jsou stovky písní.

S kěrlušemi na rtech se půvabné staré dámy vydávají před půlnocí na kolech po vesnici Slepo. Čeká je patnáct hornolužických rodin. Letos to měly hodně tvrdé: přepadla je sněhová vánice. Poprvé po mnoha desetiletích.

„Déšť už jsme na Velikonoce měli, ale sníh ne,“ Směje se paní Getruda a čeká, až zazní zvony kostela ve Slepu.

Postupně se začínají otvírat okna v domech, kde bydlí Lužičtí Srbové. Kantorki stojí před nimi a zpívají na přání tři vybrané kěrluše.
Kantorki objíždějí na blikajících kolech a s lampičkou v ruce Slepo až do nedělního rána. Vypadají ve tmě tak trochu jako bludičky.

Ráno pak odnesou svítilnu se zapálenou svící do hřbitovní kaple v osadě Rohne a společně se pomodlí s ostatními hornolužickými rodinami.