V Divadle F. X. Šaldy hrají Čechovův Višňový sad 'obráceně'

30 fotografií

Jak jsme zjistili, představitelka majitelky panství Raněvské Markéta Tallerová, si na režisérův nápad dlouho zvykala. Myslí si ale, že na něm něco je:

„Pro mě je to po těch, já nevím, skoro 30 letech v libereckém divadle, veliký nezvyk a vlastně obrovský zážitek to obracení, když se koukneme do toho prázdného hlediště.“

„Myslím, že to má pro herce moc, moc veliký význam, pohled do prázdného hlediště, to je jak smrt. Takže pro mě je to velmi silné, že to hrajeme opačně. To, že něco končí, že se odchází do velkého neznáma," říká herečka.

Režisér Ivan Rajmont naposledy režíroval Čechovův Višňový sad před 18 lety v Národním divadle. Herci jako Jana Preisová, Jan Kačer, Miroslav Etzler nebo Pavel Kříž tehdy do prázdného hlediště nehleděli.

Něžný popis krutosti

V Liberci chtěl Ivan Rajmont, jak vysvětluje, dostat diváky víc do děje:

„Jeden pan režisér, Grossman, říkal, že nikdo jiný na světě, nepopsal s takovou něhou tolik lidské krutosti. A řekl to o Višňovém sadu. A o Čechovovi. A my jsme na to strašně mysleli, chtěli jsme, aby to bylo autentické a syrové.“

Divadlo F. X. Šaldy: Višňový sad (režie Ivan Rajmont)|foto:Roman Dobeš

„A vlastně to rozloučení s tím panstvím, že nejlépe zachycuje atmosféru, nejpravdivěji, toho rozpadajícího se sídla, jeviště, které je bez kulis, nemá takové to divadelní kouzlo, ale máte to odhalené. Vidíte vlastně do těch střev, a že tato syrovost, tvrdost, strašně odpovídá tomu, co bychom chtěli vyprávět,“ říká Rajmont.

„Posadili jsme diváky na jeviště prostě proto, aby byli uprostřed toho dění, s těmi herci, a ne, že jsou od toho vzdálení za jakousi čtvrtou stěnou," dodává.

Na jevišti sedí diváci na dřevěných nečíslovaných lavicích. Vejde se jich tam 137. Zatímco kapacita divadla je mnohem větší.

„My jsme tam zařídili tolik míst, aby se předplatitelské skupiny vždycky posadily, ale jinak budeme mít třeba vyprodáno," vysvětluje režisér.

Stále platné téma

Kromě přestěhování hlediště se jedná v libereckém divadle o klasické nastudování Čechovova Višňového sadu, jehož kritika společnosti je v době, kdy někteří vědci hovoří o kolapsu civilizace, stále opodstatněná.

„Višňový sad je hra o hodině mezi psem a vlkem, o hodině, která je mezi třetí, čtvrtou ráno, kdy noc ještě neskončila a den ještě nezačal,“ dodává Rajmont.

„ A to je základní téma toho Višňového sadu, takový ten přechod mezi dějinnými situacemi, kdy nějaká historická etapa končí a nová ještě nezačala. Je to vlastně téma, které prožíváme i my taky," míní režisér Ivan Rajmont.

Divadlo F. X. Šaldy: Višňový sad (režie Ivan Rajmont)|foto:Roman Dobeš