INKA|Přeji krásný noční čas při poslechu tohoto nádherného vysílání. Se zatajeným dechem a velkým zájmem poslouchám všechny příběhy.. Zažila jsem snad všechno, co jsem slyšela, nebudu to opakovat. Jsem ročník 1949 a jako nejstarší jsem už v 8 letech dostala na starost o prázdninách mého 2měsíčního bratra, máma musela do JZD. Na hraní jsem tedy čas neměla. Nikdy nemohu zapomenout, jak jsem musela za bratrem lozit do postýlky - nakrmit, přebalit, odříhnout,, uspat. Potom dělat ostatní práce - roztopit kotel, zaprat v Namu pleny a dát vyvařit do kotla. Míchala jsem to takovou metrovou palicí. Vyndávala si to už máma, ale já jsem musela ještě pomáhat s válečkováním plenek (2 gumové válečky, točilo se klikou).. Muselo se dávat pozor na prsty. Pak vzpomínky na flaštičky se Sunarem, které jsem ohřívala.. Při tom všem uvařit, postarat se o sourozence, poklidit zvířata (prasete jsem se bála). Někdy si říkám, jak jsem to mohla zvládnout.
Blanka|Dobrý den,
jsem ročník 1971, když mi bylo asi 10 let rodiče si pořídili kozu a měli jsme postupně 2 kozy tak to mohlo trvat 14 let. Pořídili ji kvůli kozímu mléku, mě chutnalo, ale mým sestrám ne. A pila jsem ho vychlazené, chutnalo mi, ale ještě teplé od kozy ohřáté, to v žádném případě, prý to teplé je nejlepší. Dojívala jsem kozu.
Taky jsme v té době jsme měli monopoly od příbuzných ze zahraničí a mi děti, jsem to hráli jak diví, hlavně já, řekla bych, že to byl předchůdce počítačových her. Dnes občas naprogramuji hru, dá to hodně práce.
Dana|Pěkný vzpomínkový večer přeju. Když jste se ptal na ty předměty, tak já jsem takový trošku "staromilec" a mám schované vzpomínky na doby minulé - takže po stařence váhy a krabičku se závažími, štamprlátka a sklenice na čaj, protože stařečci měli hospodu, taky bílé keramické tácky po pivní sklenice. Pak mám v kuchyni na zdi takový modrý železný trojúhelník, na něm jsou po dvou stranách výstupky a na nich zavěšené poklice na hrnce a v modré barvě mám i naběračku a sadu nádobek na mléko na zavěšení s takovým uchem - půllitrovou, litrovou, čtvrtlitrovou a taky modrý půllitrový otlučený hrneček, ve které bylo sádlo. Tyto věcičky skladuju k kuchyni na lince nahoře v poličce a velice si jich vážím., to jsou úžasné vzpomínky. Jinak mám vzácné 100 let staré kořenky na kávu, rýži, cukr, mouku , ty jsou bílé, vejde tam jedno kilo a jsou porcelánové a překrásně malované. Mám s kytičkama fialek a taky se zahrádkou s růžemi. Za tolik let jsme je nerozbili, i když se pořád používaly.
Karla 1956|Velice ráda vzpomínám na dětství prožité u babičky a dědy na
Sv. Kopečku.
Nerada jsem chodila v neděli do kostela. Pokud to šlo, tak
Jsem babičce utekla. Jenže babička byla vynalézavá
a přišpendlila si moji sukni k její. Babička se zabrala
do modlitby a já opět utekla. Schovala jsem se doma k
do boudy, v které byl zlý pes na řetězu.Nezapomenu na ten sekec
který jsem od ní dostala.
A také nezapomenu na dědu snidajiciho z plecháčku bílou
kávu s nakrájeným chlebem. Na ten zvuk se nedá zapomenout.
Daniela z Prahy |Dobrý večer, stále mě překvapuje, když poslouchám povídání, které jakoby opisovalo moje vlastní vzpomínky. Vždyť je to včera. Dědeček, k němuž jsem jezdila na prázdniny, měl malý kousek půdy, kde pěstoval to základní, co bylo potřeba pro slepice, králíky i pro kozu. Největší událostí bylo, když děda zavolal, že jedeme na žně. Posekal vzrostlé obilí a my jsme snopy převazovali povřísly a na žebřiňáčku pak vozili domů, kde se položily plachty na dvorek, rozložily se uschlé klasy a babička s dědou vzali cepy a mlátili. Přitom se říkalo »na cukr – na kafe«. Na všechny meze v okolí chodil děda na trávu. Také naklepával kosu, běžně se před nedělí zařízl králík a babička stahovala kůži, vyvrhla vnitřnosti a ty spořádaly slepice. Kosti z toho králíka děda v takovém velkém hmoždíři na dvorku roztloukal a tuto masokostní moučku přidával slepičkám do krmení. Mohla bych vzpomínat na poštovní vůz s pánem v čepici, pelerínou a s koníkem, ale i na koňské spřežení, které zvonilo rolničkami a přiváželo k nám Mikuláše s jeho suitou. Na brusle na kličku a lyže s kandahárem, na kaliopky či paruky. A pro vás , pane Borku, vzpomínka na rozhlasové reportáže, na které se v počátku šedesátých let jezdilo třeba na motorce, s technikem, který měl Uran přes rameno. Je to příjemné vyvolávat pozitivní vzpomínky. Daniela
Kája|Jsem ročník 1950. Bývali jsme u dědečka sedlaka na Slovacku. Vše co vzpomínali přede mou ksem zažila. Draní peří a bohatá Dodraná, veselo bylo když se přivezl plný vůz klásků kukuřice - u nás turkyně která se zbavovala šůstí a to celý večer se "šůstalo" a svazovalo se po dvou na zavěšení pod střechu na dvoře. Děda donesl ze sklepa vína, zpivalo se a vzpominalo na hody, vinobraní, žně i na TO KDO KDY S KÝM... Jako děcka jsme hrály hry Na cetniky a na zloděje, Na krvavého dědka, Už je pucka v důlku? To bylo aspoň dětstvi!!
Kája|Jsem ročník 1950. Bývali jsme u dědečka sedlaka na Slovacku. Vše co vzpomínali přede mou ksem zažila. Draní peří a bohatá Dodraná, veselo bylo když se přivezl plný vůz klásků kukuřice - u nás turkyně která se zbavovala šůstí a to celý večer se "šůstalo" a svazovalo se po dvou na zavěšení pod střechu na dvoře. Děda donesl ze sklepa vína, zpivalo se a vzpominalo na hody, vinobraní, žně i na TO KDO KDY S KÝM... Jako děcka jsme hrály hry Na cetniky a na zloděje, Na krvavého dědka, Už je pucka v důlku? To bylo aspoň dětstvi!!
YVETA|Zdravím, pane Borku, Vás a všechny Nespavce. Zaposlouchala jsem se do vyprávění telefonujících a najednou jsem byla zase ta malá holka a ve vzpomínkách prožívala totéž co oni. Pastvu kravky, husí, hlídání krůťat před deštěm, krmení jehňátek z lahve, draní peří – to abych měla peřinu do výbavy., kosení trávy, krmení drůbeže a králíků atd atd.. Ale taky vzpomněla na chvilky s babičkou – maminkou mé matky a prababičkou babičkou mého otce. Jedna rozená 1874 a druhá byla o dvacet let mladší. Stařenky si onikaly. Otec své babičce vykal. V létě se večer sedávalo pod třešní, v zimě v kuchyni držely černou hodinku a babičky vyprávěly o svém dětství. Takové chvíle jsem měla moc ráda, po těch se mi stýská dodnes. Mám třináct vnoučat, ale jen jedna občas přijde a chce po mně, abych ji svých babičkách a vyprávěla. A tak si tak říkám, že to s tou naší mládeží snad není tak zlé, jak občas slýchám. Přeji hezké vzpomínání a dobrou noc
Jana|Dobrý večer všem. Spousta toho tu už bylo řečeno - od draní peří, mlácení obilí, domácích zabijaček, a podobně, to všechno pamatuju. Ale co se tu třeba ještě nezmínilo, jsou vesnické zábavy. U nás byly hody, dožínky, majáles, velikonoční zábava, taky spousta plesů a přesto, že plesy byly v zimě a za mého mládí bylo navaleno sněhu až po okna, tak na ples byl plný kulturák, že kolikrát si ani nebylo kde sednout. Dneska je jeden či dva plesy a je tam pár lidí, tak se samozřejmě nevybere vstupné a akce se radši příště zruší.
Tereza|Dobrý večer,draní peří je vzpomínkou na mládí,kdy mi bylo asi 10let a chodila jsem s maminkou drát peří do větších stavení,k movitějším hospodářům,na statek ...tam,kde měli hodně drůbeže... byly to krásné večery,nesmělo se dělat průvan,kýchat a oparně se otrhávaly peříčka na duchny a výbavy nevěst v rodině..přitom jsme jako děti poslouchaly s nataženýma ušima příběhy strýců a tetiček,,semlelo" se vše,co se ve vsi i kraji kdy stalo,kdo s kým ,a pod.to byly zážitky namísto dnešní televize...těšila jsem se na pohoštění po práci,vždy bylo něco dobrého a na závěr draní bývala hostina....pečená divoká kachna pomazánky,masa,,koláče,i cukroví...vše,co sem doma neměla,bylo to vzácné-doděrná byl svátek.odraná peříčka se schovávala do velkého hrnce a pápěrky.se uchovaly k naplnění podušek k sezení,velká pera z husí se sbírala na mašlovačky ...dralo se husí i kachní peří...Byly tuhé zimy,večer zachumlané do vlňáků jsme cupitaly sněhem domů s hlavou plnou novinek...dnes na tohle ráda vzpomínám.Nedávno jsem si koupila péřovou podušku,byla plná peří i se sekanými brky,to píchá,to by se dříve nesmělo stát...Duchny vážily i 8kg,dítě se pod takovou peřinou ani nehnulo...hezký večer,ráda vás poslouchám.,.dobrou noc z Vysočiny.
Bedřich |Dobrý večer na vesnici bylo všechno pěstovali brambory
Papriky dneska už ne nebo všechno se dělalo ručně
Nashledanou
frantisek svaricek|DOBRY VEČÉR P.BORKU A POSL.N.L. PANE BORKU,TO CO JSTE TADY VŠECHNO JMENOVÁL TAK TO JSME VŠECHNO ABSOLVOVALI,ALE JAKO DĚTI ZEMĚDĚLCE ,TAK JSME TOHO MUSELI DĚLAT TROCHU VÍC,SPÁVAT SE CHODILO TAK V DESET HODIN A VZIMĚ DO POSTELE VE KTERÉ BYLA VŘELÁ CIHLA ZAMOTANÁ V NĚJAKÉ LÁTCE. DNEŠNI MLÁDEŽ NEMÁ ANI POTUCHY O TOM JAKÉ JSME MĚLI MLÁDI, DOKONCE BY NĚKTERÉ POČINÁNI BYLO PROTIPRÁVNI. TAKY Z NAŠÍCH ROČNIKŮ VYCHÁZELI NÉJLEPŠI SPORTOVCI,JAK FOTBALISTI.HOKEJISTI,VĚRA ČÁSLAVSKÁ,A MNOHO DALŠÍCH SPORTOVCŮ. DNESKA KDYŽ TO VYPRÁVIM NĚKTERÝM HOCHŮM TAK NUKDO TOMU NEVĚŘI.PANE BORKU,MOŽNÁ BYSTE TOMU NEVĚŘIL ANI VY. ZDRAVI FRANTIŠEK Z ŽIDLOCHOVIC.
Blanka|Dobrý večer,je mi 72 let a tuto dobu jsem zažila,draní peří, chození maškarád apod. Jsem ráda že jsem tuto dobu zažila byla to krásná a bezstarostná doba rozhodně lepší než teď. Mějte se fajn. Zdraví Blanka z Přeloučska
franz|tak to dáme telegraficky : pivovarští koně zapřaženi do vozu s nákladem pivovárného zboží, koníci cestu znali, poštovní vůz též tažený koníkem, rozvoz balíků , pán pošťák v peleríně s obrovskou kabelou, mistr obuvník a zároveň opravář všeho koženého, nedával žádný lístek o převzertí, zboží si každý našel a když já jsem svoji školní brašnu nenašel, nabídl mi jinou a šmytec, ženy byly v domácnosti, převážně, a to mistr kominický měl opravdu moc a moc těžký, co se dělo za dveřmi ? jeho chůze prozradila na konci ulice, kolik odbilo, babička při setkání s kamarádkami hovořila německy, tak jak běžné bylo i u ostatních echt města rodilých, to u babičky na slovácku mne fascinoval dratár se svým všelijakým nářadím na trakaři, člověk, který uměl vše, od opravy hrnců plechových po nádob pálených z hlíny, zasklení oken, oprav deštníků, broušení nožů, nůžek....v neděli ženy v krojích, kostel plný, že-by špendlík nepropadl, z chaloupky pod lesem v bílých karpatech zdraví noční linku pan franz , holt to bývaly časy .........................
Gábina |Dobrý večer všechny posluchače I vás zdravím. Vyrůstala jsem ve městě ale pamatuji si že jsme měli slepice husy pro sádlo králíky a asi 4 roky dokonce kozu .Na kachlových kamnech se sušily šišky pro husy chodili jsme na klasiky co zůstaly na polích a také se zírala kukuřice ta se suchá vyloučena ve mlýně mléka na šrot a husy pak měly žluté sádlo. Také babička měla i brambory a krmnou řepu. Na zahradě ovocné stromy a děda švestky prodával sousedům za 2 Kč. Bylo to hezké dětství a mladí Gábina
