Tomáš Töpfer chytil na rybách na prut racka
Tomáš Töpfer chodí na ryby v kraji svého dětství. Jako kluk v Pikovicích pytlačil a chytal užovky za ocas. „A ty užovky jsou tu pořád, a to je krásný,“ říká Tomáš. Rybařil také s Rudolfem Hrušínským starším. Tentokrát se jal učit chytání ryb i Patrika Rozehnala. Strávili u vody přes dvě hodiny.
K Sázavě chodí Tomáš Töpfer relaxovat. Má to tam rád z mnoha důvodů. Sázava je podle něj taková utěšená říčka. V Pikovicích za strání nad řekou stavěl tatínek za první republiky trampskou chatu. „Byl to malý srub z půlených klád, s palandou, jedním sporáčkem, svítilo se petrolejkou a pro vodu se chodilo do studánky.“
Rybaření je adrenalin
Jeho první prut byl z lískového proutku s jedním vlascem a háčkem. „S ním jsme jako kluci šli na chovný rybník, to nebylo rybaření, to byla krádež.“ Tehdy jsme z toho měli velkou radost, kapry jsme nevraceli do vody jako teď, ale normálně je snědli.
Rybaření je podle něj adrenalin. „Rybář, který nechytil dvoukilového kapra, není žádný rybář.“ To chce hodně síly, bojovat s kaprem. Ryby chytá na rybičku, ale také na kukuřici nebo červy. Na ryby i kvůli nim jezdí ve speciálním rybářském autě. Do jiného by ho žena s pruty a výbavou nepustila. Kdysi se mu dokonce červi rozlezli po autě z uvolněné krabičky. V létě, když bylo horko, se pak do druhého dne z červů vylíhly mouchy a ve voze to bylo jako v úle.
Racek chycený na prut
Na prut se dá chytit spoustu zvířat. Jednou se mu do vlasce zapletla labuť. Jindy zas nahodil rybičku jako nástrahu. Myslel si, jak se bude plácat na hladině a přiláká štiku. Místo dravé ryby ovšem přilákal racka, který rybičku na háčku drapnul a letěl s kořistí pryč. Tomáš měl ale racka stále chyceného na prutu. Ten byl místo do vody otočený do nebe. Snažil se racka přitáhnout, ten se samozřejmě bránil a divil se, kdo ho táhne k zemi. Musel ho proto chytnout za křídlo, vyndat mu háček ze zobáku, a pak ho teprve pustit.
Tomáš Töpfer pravidelně hostuje v pořadu Humoriáda, kde se baví s posluchači nad ukázkami s nejrůznějšími komiky. Jak říká: „V Humoriádě je všechno, co mám rád.“ Za prvé oceňuje kontakt s posluchači, proto tak rád jezdí na besedy s lidmi. A za druhé on v rádiu vyrůstal. Jeho maminka pracovala v redakci zábavy, a tak byl u natáčení většiny slavných skečů a silvestrovských pořadů. Účastnil se veřejných nahrávek, kde herci a komici sehráli scénky, které dnes patří ke klasice českého humoru. Díval se tak z bezprostřední blízkosti na pana Lipského s Homolou nebo na pana Holzmanna.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka