Svobodná škola. Odvážný experiment, který nemůže fungovat?

21. leden 2020

Kultura pod Ještědem

Školy a jejich budovy mohou vypadat a být uspořádány různě. Záleží, zda jde o venkovské malotřídky, školy městské, sídlištní; školy standardní nebo alternativní, například typu Montessori nebo Waldorfské. Několik takových máme i v Libereckém kraji.

Slyšeli jste ale někdy o takzvaných školách svobodných? V těch jdou, pokud jde o uspořádání výuky a jejich celkovou filosofii, jejich zřizovatelé ještě dál. To, co se ve školách bude učit a jakým tempem a způsobem, je výlučně na dětech a na tom, jak jsou nastavená interní pravidla školy, o nichž děti spolurozhodují nebo je přímo vytvářejí. Učitelé nejsou učiteli ale průvodci, připravenými dětem na jejich cestě za vzděláváním kdykoliv pomoci.

Svobodné školy

Hlavním principem svobodné školy je, že se děti zcela samostatně rozhodují, čemu se budou po celý den věnovat, neexistují ani rozvrhy, ani vyučovací hodiny. Jsou tak plně zodpovědné za své vzdělávání. Dospělí, kteří odmítají označení „učitelé“, s dětmi spolupracují jen pokud děti samy chtějí. Školní systém je demokratický, děti i dospělí rozhodují o pravidlech společně, se stejnou váhou každého hlasu bez ohledu na věk, včetně rozhodování o najímání placeného personálu nebo o změnách pravidel soužití. Spory rozhoduje soudní komise složená ze zástupců dětí a dospělých. Děti nejsou vůbec hodnoceny, pokud si to samy nepřejí.

Zdroj: Institut pro podporu inovativního vzdělávání

Odvážný experiment, který nemůže fungovat?

Statistiky, výzkumy a mnohaletá praxe, ukotvené zejména v anglosaských školních projektech, mluví o opaku; děti nejenže se naučí „samy” číst a psát cizí jazyk a vše co je součástí standardního kurikula, ale dostávají se na prestižní vysoké školy. Mezi absolventy svobodného školství jsou právníci, lékaři, ale také umělci a velmi často podnikatelé a lidé zvyklí zařídit si svůj život sami. Sebeřízené vzdělávání, na němž jsou takzvané svobodné školy postavené, klade velký důraz na zodpovědnost za vlastní čas a život.

Počet „svobodných" stoupá

„Poměry jsou ve Svobodných školách možná volnější, ale není to anarchie,“ říká Pavel Branda, zakladatel Liberecké svobodné školy typu Sudbury – název je podle první školy svého druhu vzniklé ve Spojených státech před padesáti lety. Liberečtí „svobodní školáci” mají za sebou několik let existence a legislativně využívají možnosti domácího vzdělávání, které se však ve svobodné škole děje kolektivně a za přítomnosti průvodců. Systém zdá se funguje, a roste i počet těch, kteří školu navštěvují.

Nová škola u lesa

Proto také Pavel Branda se svými přáteli a kolegy učiteli, tedy průvodci ze svobodné školy, v současné době připravuje školu novou, v Rádle na Liberecku. Pro styl svobodného vzdělávání ideální, vznikající dřevostavba je rozdělena na několik sekcí, kde se děti mohou věnovat různým aktivitám v menších skupinách kousek od lesa, s velkým prostorem pro objevování a experimentování v přírodním prostředí.

Stavba nové budovy Sudbury školy v Rádle

Dřevostavba je rozdělena do několika částí

V současné době vybírají finance na podporu dostavby takzvaným kolektivním financováním na portálu Hithit. U novostavby s Pavlem Brandou natáčel kolega Davida Hamr a byla se tam podívat i naše redaktorka Šárka Škapiková:

autoři: David Hamr , Šárka Škapiková