Středověké podzemí ve Světlé nad Sázavou tvoří dvě stě metrů spletitých chodeb

7. leden 2015
Česko – země neznámá

Ve Světlé nad Sázavou na Vysočině se díky usilovné práci dobrovolníků otevřelo pro veřejnost unikátní místo. Celé čtyři roky vyklízeli dobrovolníci prostory místního středověkého podzemí. Historický labyrint chodeb byl totiž doslova zavalen odpadem, který sem nanosili lidé v průběhu čtyřiceti let.

Po jeho vyklizení se objevil prostor, jehož zbudování je dodnes záhadou. Původní vstup do podzemí je v kopci, který se svažuje k řece Sázavě. V podzemí se pak nachází dvě stě metrů dlouhá spleť chodeb s řadou slepých odboček, studnou a větracími šachtami.

Do podzemí se dnes vstupuje nově vytesanou chodbou ze suterénu jednoho z domů na Náměstí Trčků z Lípy. Po zdolání schodů se dostanete zhruba šest metrů pod úroveň terénu a čeká vás procházka spletitým labyrintem chodem.

Středověké podzemí ve Světlé nad Sázavou

Kdo a z jakého důvodu chodby zbudoval, není zcela zřejmé, protože o existenci světelského podzemí není žádná písemná zmínka. Podle způsobu ražby, obvyklé v okolních hornických městech se dá usuzovat, že první část pochází ze začátku patnáctého století.

Procházka podzemím trvá zhruba tři čtvrtě hodiny a průvodce vás seznámí s některými zvláštnostmi, jako jsou například zakřivené větrací šachty nebo slepé štoly vedoucí z hlavních chodeb. Tyto slepé části zřejmě sloužily jako sklad potravin.

<iframe src="https://www.google.com/maps/embed?pb=!1m18!1m12!1m3!1d2249.638868496545!2d15.40430267521117!3d49.66828174765176!2m3!1f0!2f0!3f0!3m2!1i1024!2i768!4f13.1!3m3!1m2!1s0x470c560b3ef0d12b%3A0xf14ef2c5c80cf856!2zbsOhbS4gVHLEjWvFryB6IEzDrXB5IDIyLCA1ODIgOTEgU3bEm3Rsw6EgbmFkIFPDoXphdm91!5e1!3m2!1scs!2scz!4v1420626083378" width="610" height="450" frameborder="0" style="border:0"></iframe>
autor: Petr Hladík
Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.