Dana z Blatné |Srdečně zdravim Vás Jani a všechny posluchače a děkuji za téma. Jsem typická kočomilka, ac miluji zvířata všeobecně, zvláště ta menší, domácí. Kočky a kocourci jsou osobnosti a léčitelské schopnosti využívají uzasně. Mym životem prošly desítky kočičich tvorů. Mnoho jsem jich zachranila a poskytla azyl. Co děti dospěly a odešly z domova, bez kočky doma by mi bylo smutno. Ted mam 2 rezatou "lištičku" Betynku a Cecilku zachranené koťátko osamelé v zahradach. Obě muzikální, mazlivé a úžasné kamarádky. I kočičí miláčci se dají vychovávat a kocourek Eliotek léčí a mazlí zase moje vnučky u dcery. Nejsmutnější je loučení s se zvírecimi miláčky. Ale aspon to žití jim můžeme zpříjemnit my lidé.
Marie ze Štěpánova|Dobrý večer paní Chládková, zdravím vás i posluchače. V současné době máme tři kočičky a jednoho kocourka. Jeden kocourek, náš miláček nám před měsícem odešel do kočičího nebe. Byl u nás asi 10 roků a našli jsme jej na zahradě. Byl to hodný kocourek a ještě po něm teskníme. Zajímavé je, že ani jednu kočičku jsme si dobrovolně nevzali. Ty tři kočičky se u nás narodily a v tomto májovém měsíci jim budou čtyři roky. Když se začali batolit, nedal nám to a rozhodli jsme se, že si je necháme. Máme je rádi a ony nás. Ještě se staráme o jednoho kocourka, který žije venku a brání se jít do domu i když venku mrzne. Protože máme rádi zvířátka, máme i pejska z útulku. Je neskutečně temperamentní, má 3 roky a 6. května u nás oslavil první rok. Doma si to bez pejska a kočičky neumíme představit. Mějte se moc hezky. Rádi vás posloucháme a přejeme všem krásnou dobrou noc.
AGÁTA|Kočka. Malý, chlupatý stvoření, velikostně nic moc, povahově generál.
Kdo kočku má a miluje ji,tak ví, že závislost na ní je obrovská.
Kočka umí srovnat priority, než řeknete miau.
Kočka je diktátor s čistou duší a touhou být milována, s tvrdým výrazem v tvářičce, tetelící se radostí,kdykoliv Vás vidí, ovšem neúplatně a bezpodmínečně.
Kočka je původce smíchu, silné lásky, obrovské touhy a fascinace.
Starejme se o kočky a dopřejme jim život, jaky si zaslouží.
A učme se od nich žít přítomným okamžikem, Krásnou klidnou noc
Sona|Dobrý večer. Manžel dostal k narozeninám v listopadu malého koucourka. Na dvoře máme fenku vlčáka, má jedenáct roku. A tak jsem říkala, že kotě brzy zakousne. Doma mám maltézaščku a ta ho nesnese, tak zůstal venku. To koťátko se hned první noc nastěhovala se Sabinou do boudy a jsou velcí kamarádi. Kocousek je náherný, je celý černý, jen šňupáček má bílý, náprsenku a na všech tlapkách má bílé ponožky a ještě má dlouhé hclupy. Jinak vás všechny zdravím.
Jana|Zdravím všechny linkaře a jsem ráda, p. Jano, že jste tu dnes s námi. V dětství jsme bydleli na chalupě a tam měl snad každý kočku. Ale nebyla brána jako mazlíček, lovila myši a byla tedy užitečná pro dům. Jednou naše stará kočka odešla na věčnost a maminka se v zaměstnání ptala, jestli by někdo neměl kotě? Ochotná kolegyně nám jednoho nedělního odpoledne přivezla domů malou černou kulličku a tvrdila, že to je určitě kocour. To byla totiž naše podmínka. Tehdy frčel Mikeš, jistě tu knížku znáte a tak náš černý kocourek dostal jméno Mikeš. Fajn, pěkně vyrostl, ale nocoval ve stodole, tam dostával i krmení, nebylo zvykem ho brát do kuchyně. Čas plynul a jednoho dne rodiče přišli z práce a já ze školy. Sedíme u stolu, babička nám dává oběd a přitom říká: "Nebudete věřit, ale Mikeš má koťata!" Všichni vytřeštili oči a mamka říká babičce: Copak ses zbláznila?? Jak může mít kocour - samec koťata?? Babička říká, no opravdu, pojďte se podívat. Oběd neoběd, všichni jsme vstali a následovali jsme babičku do stodoly. Tam v seně ležel Mikeš a kojil dvě krásná koťátka. Jedno celé černé jako tatínek, vlastně jak se ukázalo maminka a druhé bylo černé s bílými znaky. Krásný pohled to byl a všem vrtalo hlavou, že si nevšimli, že Mikeš je vlastně kočka. Jenže tento úsměvný příběh nekončil dobře. Protože byla jen dvě koťata, hned se rozhodlo, že si necháme obě. Krásně rostla, byla to s Mikešem taková trojka. Ale pohoda netrvala dlouho. Jednoho dne jsme našli Mikeše i obě koťata, která pila mléko, už mrtvé. S největší pravděpodobností Mikeš snědl nějakou otrávenou návnadu a tím se to dostalo do mléka, takže to postihla i malá koťata. Nejvíc nám vadilo, že z této trojice nikdo nezůstal naživu. Od té doby jsme už kočku neměli. I takové zážitky život přináší, příhoda to je pravdivá. Všechny posluchače NL zdraví Jana. P. S.: Paní Jano, písnička s J. Smolíkem by nebyla? Díky za všechny příznivce.
elena,matylda|Zítřek bude krásnější než dnešek.Jen málokdo ví,že kocouři jsou dokonalou ukázkou schopnosti objevit na mém těle každodenně bolavé místo(páteř).Přede a vrčí na mém těle,a dává vnitřní vibraci přílliv.Je-li potřeba,tak se vrátí.Je to energie a obnova.Pro bývalou sportovkyni tři kocouři staří,jeden vrčí na MOZKU,druhý u srdce a třetí třeba na bolavém koleně.Kocouři a pes přinesou mému JÁ jenom radost a potěšení.
frantisek svaricek|DOBRÝ VEČER P.JANO A POSL.N.L.MÁME DOMA KOCOURA KOLOMBA,ALE MUSÍM ŘÍCT ŽE JE TO VÉLKÝ TULÁK,TEN JEDNOU PŘÍJDE DOMŮ A KULŽE NA PŘEDNÍ NOHU,PO DRUHÉ PŘÍJDE DOMŮ A KULŽE NA ZADNÍ NOHU,TAK NEVÍME JESTLI SE NĚKDE PORVÁL,NEBO DOSTÁL NĚKDE KLACKEM.MUSÍM TAKY ŘÍCT ŽE JE TO VÉLKÝ MLSOUN,NEJÍ VŠECHNY KONZERVY,NEBO GRANULE.JEŠTĚ JEDNOU ZDRAVÍ FRANTIŠEK ZE ŽIDLOCHOVIC.
bohumír| Jako kluk si pamatuji že hůra kde bylo uskladněné seno, se uzavírala, kočičinec smrdí a dlouho. Hůra na slámu sloužila všemu i kočkám. S koťaty jsme si pohráli hodně. Dnes je to asi jinak. V loni jsem viděl mnoho koťat na stromě, někdo se jich chtěl asi zbavit. Jinak jich též hodně pojde přejetím na silnici, protože když mají koťata , tak se musí starat. No a dnes lidé většinou hůry nemají ani šopy, tak kočky musí na pole, je to noční dravec.Jinak je hodně kastrují aby měli po problémech a o tom to je.
Marek|"Máme doma kocura, připomíná lemura!" zpívá Václav Fajfr a Acus Trio v jedné písničce - prvnímu kocourovi jsme dali jméno Tom (podle seriálu Toma a Jerryho), byl velký a měl rád jídlo. Dalšímu kocourovi jsme dali jméno Felix, ten byl naopak akční a ne jednou mě překvapil tím, že mi skočil do postele! Pak jsme měli Mícu, ta už ale nežije. A nynější kocour Kiko je náš nejlepší kocour, ten se cítí nejlépe, když si ho pozvu na houpací lavičku!
Jana Jirkov|Ahojky mňauky milí posluchači a p. Janičko! Zdravím Vás všechny kočičím uvítacím pozdravem Mňau, který je skoro totéž jako u nás lidí pozdrav čau! Mimochodem právě kočka patří mezi nejkomunikativnější domácí mazlíčky. Tato čtyřnohá šelmička dokáže bez problémů projevit své emoce pomocí jejího ocasu. Já o sobě mohu říct, že mým nejoblíbenějším zvířetem je právě kočka i když bohužel žádnou nemám a tak alespoň vzpomínám na časy, kdy jsem byla malá a moje babička jich měla rovnou 4 (3 kocourci a 1 kočička) ! A mohu potvrdit, že každá z nich měla opravdu jinou povahu! Černoušek - byl celý černý se zelenýma očima, velmi bojovné povahy, toho jsem z nich měla nejméně ráda, Zrzek- zrzavý s proužky, ten byl velmi plachý, Míša- bílý s černými flíčky, velmi přítulný, toho jsem měla nejraději a poslední Chlupatice- měla velmi hustou srst a ráda sedávala na popelnici a koukala ven na ulici. No zažila jsem s nimi spoustu legrace a dodnes na ty chvíle ráda vzpomínám! Proto milí posluchači pěstujte koťata, země je kulatá a místa je tu dost, kotě je solidní nervy nám uklidní a hned nás přejde zlost...
Sylva|Hezký večer, to bude dnes milé povídání...... Dětství jsem prožila v domku se zahrádkou a tehdy jsme měli kočku i s koťaty. Domek si pořídila i má dcera s rodinou a když se dovnitř vloudily myšky a rušily chroupáním, rodina uznala že je čas na kočku. A přinesli od sousedů dvě koťata, samozřejmě k velkému nadšení dětí. Kočky jsou už "babičkami" ačkoliv koťata jim nebyla dopřána, ale mají se dobře, vyrůstají v lásce všech členů rodiny. Ačkoliv jsou to sestry, každá kočka je jiná. Jedna se, hlavně dříve, ráda toulala, ale i doprovázela své lidičky když šli z domu a jen co se vrátili, okamžitě byla zpátky. Druhá se držela u domu a zodpovědně hlídala nejmenšího kloučka na dvorku v kočárku. Byla však trochu líná a když tloustla, dostala nízkoenergetické granule a najednou i ona lezla přes zídku do sousedství. Kdysi jsem navštívila rodinu s kočkou a koťaty, paní říkala že na vesnici koťata snadno rozdá, takže je své kočce jednou za čas dopřeje. Jinak že jí dává kočičí antikoncepci. To se mi líbilo jako řešení. Myslíte že jsem se od koček naučila svobodě, nebo dlouhému spaní? Kočky mě učily lásce! Protože když jsem k nim přistoupila jako "hurá kočky" a chtěla je hladit, zvedly se a utekly. Přijaly jen láskyplné pohlazení. Tak vám přeji spokojený spánek a kočičí sny!
