Sobotní Noční linka: Moje posedlost železnicí

Pro někoho je vlak jen dopravní prostředek, který má přijet včas a pokud možno bez zpoždění. Pro jiného je to vášeň, koníček, vzpomínka z dětství a někdy skoro způsob života. Železnice má zvláštní kouzlo. Staré nádraží, ranní mlha nad kolejemi, hlášení z amplionu, zvuk motoráku, pára, rychlík mizící v dálce, lokálka mezi poli nebo stará cedule se jménem stanice. Někdo jezdí vlakem jen z nutnosti. Jiný jede schválně delší trasou, jen aby projel oblíbenou trať, zahlédl určitou lokomotivu nebo si připomněl cestu, kterou zná od dětství.

Kdo je to šotouš a jak ho poznáme? Šotouš je člověk, který má mimořádně silný zájem o veřejnou dopravu, hlavně o vlaky, tramvaje, autobusy nebo metro. Nejčastěji se tím myslí železniční nadšenec. Někdo, kdo nevidí jen vlak, ale pozná typ lokomotivy, číslo soupravy, rok výroby, trať, výluku, nátěr i to, jestli má vůz správné dveře. Šotouš často stojí u trati s fotoaparátem, čeká na mimořádný vlak, sleduje jízdní řády, ví o nasazení historické soupravy dřív než běžný cestující a dokáže se radovat z věcí, kterých si ostatní ani nevšimnou. Třeba že přijela „bardotka“, „brejlovec“, stará tramvaj, zvláštní vlak nebo souprava v původním nátěru. Slovo šotouš se někdy používá posměšně, ale nemusí být urážlivé. Záleží na tónu. Pro někoho je to diagnóza v uvozovkách, pro jiného čestný titul. Šotouši často dokumentují dopravu, fotí, natáčejí, sbírají informace a uchovávají paměť provozu, který se rychle mění. Takže kdo je šotouš? Člověk, který jede na výlet nejen někam, ale hlavně něčím. A někdy mu nejde tolik o cíl cesty, protože největší zážitek je samotná jízda.

Na vaše příběhy a názory se v dnešní Noční lince z Prahy už teď těší Honza Macoun.

Volat do studia můžete na telefonní číslo 731 800 900 nebo psát na e-mail linka@rozhlas.cz, případně využijte webový formulář www.rozhlas.cz/linka.